DOPIS PŘÍTELKYNI Z KALKUTTY

Arnošt Czechenherzu

DOPIS PŘÍTELKYNI Z KALKUTTY
Má drahá přítelkyně z pohádkové země, zda doma ještě vzpomínáte někdy, jak na besedu ráda chodila jste ke mně v podvečer, sotva když se sešeřilo? Šla přes most vždy jste volným krokem z Malé strany, z paláce, kde jste byla vzácným hostem diplomata, jenž skvělý znalec Ramayany, Indii procestoval křížem krážem. V převratu vzal si chudák jen „Fliegende Blätter a na vlak sedl někam směrem k Vídni, na cestě tiše sobě zaklel „Donner Wetter“, diplomat z Rakous Čechům nerozuměl. Dnes všechno tady jinak nežli dříve chodí, v národů volných nyní žijem řadě, myšlenky velké, nové, stále se tu rodí a stará Praha v minulosti mizí. Na mostě staré sochy Brokoffovy v stínu, v pozadí Hradčany jsou s katedrálou a dole Vltava kolébá světla v klínu, za mostem stojí šeré Klementinum. Má drahá přítelkyně z dalekého kraje, zda doma ještě vzpomínáte někdy, kde domov můj, kde růže kvetou, žito zraje a dobří lidé spolu v míru žijí? [21] Nezapomněla jste ypsilony a joty, jak učil jsem vás české gramatice, vy sklonit zase v dialektu „larki, čhoti“ a tak jsme sobě trochu více zvykli. My básně Thakurovy okouzleni četli, Mahatmu v duchu zřeli ve vězenívězení, a zájmy Indie,Indie že s Anglií se střetlystřetly, dočetli jsme se ráno v denním tisku. Později české knihy přišly na stůl zase, Julius Zeyer, Březina a jiní, my obdivovali se jejich ducha kráse a večer za večerem rychle plynul. Pak přišel čas, jenž život do základů mění, bez slz a slov jen smutný pohled dlouhý, to bylo tehdy naše tiché rozloučení, kdy příboj vzal nám zelený břeh touhy. Vy ženy v Indii se jinak neloučíte, ze starých Ved, jež svatou moudrost střeží, o věčném návratu víc než my u nás víte; vrací se símě, květ, plod, zežloutlý list. Má přítelkyně drahá z pohádkové země, zda doma ještě vzpomínáte někdy, zda zase do Čech jednou vrátíte se ke mně, tak krásná, půvabná jak vonný kvítek? [22]