DOPIS PŘÍTELKYNI Z KALKUTTY
Má drahá přítelkyně z pohádkové země,
zda doma ještě vzpomínáte někdy,
jak na besedu ráda chodila jste ke mně
v podvečer, sotva když se sešeřilo?
Šla přes most vždy jste volným krokem z Malé strany,
z paláce, kde jste byla vzácným hostem
diplomata, jenž skvělý znalec Ramayany,
Indii procestoval křížem krážem.
V převratu vzal si chudák jen „Fliegende Blätter“
a na vlak sedl někam směrem k Vídni,
na cestě tiše sobě zaklel „Donner Wetter“,
diplomat z Rakous Čechům nerozuměl.
Dnes všechno tady jinak nežli dříve chodí,
v národů volných nyní žijem řadě,
myšlenky velké, nové, stále se tu rodí
a stará Praha v minulosti mizí.
Na mostě staré sochy Brokoffovy v stínu,
v pozadí Hradčany jsou s katedrálou
a dole Vltava kolébá světla v klínu,
za mostem stojí šeré Klementinum.
Má drahá přítelkyně z dalekého kraje,
zda doma ještě vzpomínáte někdy,
kde domov můj, kde růže kvetou, žito zraje
a dobří lidé spolu v míru žijí?
[21]
Nezapomněla jste ypsilony a joty,
jak učil jsem vás české gramatice,
vy sklonit zase v dialektu „larki, čhoti“
a tak jsme sobě trochu více zvykli.
My básně Thakurovy okouzleni četli,
Mahatmu v duchu zřeli ve vězenívězení,
a zájmy Indie,Indie že s Anglií se střetlystřetly,
dočetli jsme se ráno v denním tisku.
Později české knihy přišly na stůl zase,
Julius Zeyer, Březina a jiní,
my obdivovali se jejich ducha kráse
a večer za večerem rychle plynul.
Pak přišel čas, jenž život do základů mění,
bez slz a slov jen smutný pohled dlouhý,
to bylo tehdy naše tiché rozloučení,
kdy příboj vzal nám zelený břeh touhy.
Vy ženy v Indii se jinak neloučíte,
ze starých Ved, jež svatou moudrost střeží,
o věčném návratu víc než my u nás víte;
vrací se símě, květ, plod, zežloutlý list.
Má přítelkyně drahá z pohádkové země,
zda doma ještě vzpomínáte někdy,
zda zase do Čech jednou vrátíte se ke mně,
tak krásná, půvabná jak vonný kvítek?
[22]