INDICKÁ SERENÁDA
Indrovo nebe hasne v jase
a parný den se v šeru tratí,
tys přišla tichým krokem zase,
půvabný úsměv tvář tvou zlatí.
A mlčíš stojíc za večera
u prahu zavřeného domu,
dnes stojíš, jako stálas včeravčera,
a já vím, co tě vábí k tomu.
Tvůj zrak mi víc než řeč tvá praví,
tvé kruhy vyzývavě zvoní
a srdce velká touha taví,
opojně nippa dole voní.
Já nezavru dnes vrátek v noci,
jen vejdivejdi, moje milámilá, ke mně,
bůh lásky Kama má nás v moci,
jak všechen život tvorstva země.
[10]