MODLITBA
Do dlaní Tvých se vkládá úzkost má,
jde do nich spát,
jak unavený den když hýčká tma
po hoři ztrát.
Po dlaních Tvých se vzpíná úzkost má,
po síle Tvé,
uspi můj žal, budeme bdíti dva
v zlé noci té!
Slyš harfy úzkosti, vzdech lípy zlomené,
dna nemá žal –
ó veď mne výhní očistného plamene,
vše malé ve mně spal!
20
Vím, pokyneš a rozhrne se tma
a zbělí hřích.
Do dlaní Tvých se choulí úzkost má,
do dlaní Tvých!
21