MADONA V LUKÁCH
Všichni Tě vzývají teskně dnes,
Madono jižních Čech,
ti drobní, jež živí pole, les,
rybníků tichý břeh,
rybáři, baštýři, hajní s psem,
jsou všichni dnes ve smutku,
Ty sluncem jim svítíš, měsícem
do jejich zármutků.
Šípků se tváří růžovou
do jejich běd usmíváš,
z heřmánků dýcháš k nim něhu svou
a topoly jsou tvá stráž.
Po kočičích tlapkách chodí tma,
slyš Meluziny kvil,
43
Madono naše, Madono má,
čas ve dví se rozstoupil.
Ve dví jej rozťal mstivý blesk,
Madono blankytná,
zahal nás v plášť svůj, utiš stesk,
má Paní soucitná!
Jen nadějí v Tebe, má radosti,
ti drobní mohou žít,
dnes za ně Tě prosím v úzkosti:
těm malým, prostým dej klid!
Tak věrně jsou Tvoji, má Paní, věz,
ti srdcí bezelstných,
všichni, jež živí pole, les,
jež v heřmáncích zdravíš svých!
Tak dobře, věz, z nich každý ví,
co ví Ten na kříži:
čas živých pravd, čas mrtvých lží
jednou se přiblíží...
44
Boženě Němcové