ZTRNUTÍ
Na křídlech času mech se zelená,
neletí, stojí, stojí – hnije, hnije.
Ta slavobrána dní, bílá a červená!
A mezi věncovím ta jedovatá zmije!
Čas plazí se, ten jedovatý had,
čas plazí se, by uštkl zprava, zleva.
Ten očí půst, ten srdcí krutý hlad,
ta dlouhou zimou odumřelá réva!
Mech na křídlech, ustrnul, civí čas,
jak zhypnotisovaný zlobou něčí,
hřbitovem světa vlá ten strašný smrti mráz,
na hrobech živých mrtvých mrtví živí klečí.
24
Neletí, stojí – stojí, zahnívá
čas dávno prokletý, vždy znovu proklínaný.
Netopýr hřbitov křídly přikrývá,
nad hrobem světa duní hrany, hrany, hrany.
25