HARLEKÝN V KLÁŠTEŘE.
V barev třpytu, v hlučném smíchu,
s rolničkami na šatě,
vstoupil v klášter zbožných mnichů
vyšperkován bohatě,
sed’ si na stůl v refektáři,
Venušin a Bakchův syn,
a na mnichy s drzou tváří
ušklíbal se Harlekýn.
7
Pak vzal pohár do pravice,
v němž plál vína rudý třpyt,
vypláz’ jazyk na novice,
dlouhým douškem začal pít.
Popěvek pak zpíval smělý
v pobožný klid večera,
až se nad ním studem rděly
bílé stěny kláštera.
Poslední když z číše kapku
vypil, nalil znova si,
opatovi svoji čapku
vtiskl řídké na vlasy,
cigarety kouř vssál v ústa,
ruce posměvačně v klín
sepjal a řek’ slova pustá
nestydatý Harlekýn:
„Mnišky klečí v rozjímání
v opuštěném klášteře,
pojďte potěšit je, páni,
zatlouci jim na dvéře!
Mnohé z nich jsou hezké velmi
a vždy k lásce hotovy,
přepadnem ty ctnostné šelmy, –
žádná na nás nepoví!“
Dořek’ to a v malé chvíli
byli všichni na nohou,
a v svou náruč uchvátili
mnohou mnišku ubohou,
jedli, pili, tancovali,
slavili bál veliký,
varhany jim k tanci hrály
valčíky a kvapíky.
***
Za rok do klášterní síně
přišla skvělá nadílka,
každá mniška na svém klíně
celovala andílka.
Byla slavnost, hodování,
přišli mniši s opatem,
nos jim zářil v jasném plání
v obličeji kulatém.
8
Jedli, pili, Božím Jménem
dívali se do číše,
opat v smíchu spokojeném
jen se hladil po břiše.
Vína žár plál rubínový
při hostině slavných křtin
a každému andílkovi
smál se z očí Harlekýn.