OBR NA DUNAJI.
Byl velký muž. Mu nízká byla zem,
on ve vznešené pýše přál si víc,
i dal se vzhůru modrým etherem
a smál se hloupým lidem z plných plic:
„Jak směšně malí jste vy pode mnou, –
já jako bůh se vznáším nad vámi
a výš a výše vzlétnu v tajemnou
říš světla, sednu mezi hvězdami.
A budu na vás plivat s výše pak
a vy se budete hned v prsa bít,
zjev majíce v svém hlupství za zázrak,
že svatí s nebe začli na vás plít.
11
A baby do svěcených konviček
to budou ihned zbožně chytati,
chrám kněžstvo vystaví, by v pozdní věk
moh’ o zázraku velkém hlásati.
A vzývat budou po tisíci let
mne ještě v svatyni už prastaré
a volat bude lidu zbožný ret:
„Oroduj za nás, svatý Machare!“