Šel hospodář by shledl co mu vzrostlo v poli(J6f)
zda sýpky zbohatnou i stáj i dům i stoly(J6f)
a stanul u pole Sto korců v jednom kuse(J6f)
tu před ním leželo a vlnilo se klasy(J6f)
zlaťounké pšenice z níž jako ženské hlasy(J6f)
je slyšeť šeptati a jak by vlasy rusé(J6f)
a chrpou propletené vítr česal šustě(J6f)
tak zlaté pšenice se klásky třely hustě(J6f)
Tu mladý hospodář tím zmámen ševelením(J6f)
své ruce do kapes jak chtěly nechal sjeti(J6f)
i rozkročil se pyšně nad tím valným jměním(J6f)
toť samý boží dar kam jenom oko letí(J6f)
Hruď dmula se mu dýchal jakby dokřiknouti(J6f)
až na konec chtěl lánu však by nedokřikl(J6f)
Odtamtud křepelka Pojď pod mez jasně volá(J6f)
a sedláček tam musí touze neodolá(J6f)
po mezi obrostlé tak jako jindá zvykl(J6f)
políčko obchází ač ví že se mu rmoutí(J6f)
už doma mladá žínka an jí oběd stydne(J6f)
a vždycky hubuje když pozdě jít ho shlídne(J6f)
Toť utrápí mne už Jak schvalně bysi chodil(J6f)
tak pozdě k jídlu Vše jak na vítr by hodil(J6f)
Vzpomněl si hospodář v čas mínil přijít dneska(J6f)
a nadcházel si polem kde je kratší stezka(J6f)
Když ale na dvůr vcházel čapku v pravou stranu(J6f)
již čeládka se brala právě od oběda(J6f)
Tož kroku přidá hned a myslí na obranu(J6f)
a s křikem veselým se hrne za stůl sedá(J6f)
v kout beranici šoupnuv lžíce se hned chopí(J6f)
a že kol žena chodí s pochýlenou hlavou(J6f)
zří na ni v rozpacích hned v mísu zraky klopí(J6f)
Já bloudek myslil že se na mne hněváš zase(J6f)
Tak začal s úsměvem a žena ozvala se(J6f)
I nebudu se hněvať zrovna tobě k vůli(J6f)
neb chceš mě hněvati A hospodář se tulí(J6f)
Však počkej Na čase Tvůj vlastní vzdor tě zkrotí(J6f)
Když tak ti navařím takou si péči dávám(J6f)
slepičce vezmu vejce včelám med a kravám(J6f)
nejhustší smetánku jen aby chutnalo ti(J6f)
vše vystydne že raděj vylila bych všecko(J6f)
Nu ženuško co mluvíš jako malé děcko(J6f)
Já žádné děcko Ty však čím jsi zapomínáš(J6f)
neb čeleď musí sama k obědu se modliť(J6f)
A kdo má chleba skrojit V míse zamíchati(J6f)
Vždy prázdna stolice kde jindy ruce spínáš(J6f)
a vždy ti musím z mísy do hrnéčka odlíť(J6f)
Tak všechno víc ti nežli vlastní žena platí(J6f)
To v žertu díš Ne v žertu do opravdy říkám(J6f)
Vzdor na vzdor děláš jen co spolu jsme se vzali(J6f)
Ó neměla jsem chodiť od své mamky nikam(J6f)
Však jsem se nepřejedla u ní ještě chleba(J6f)
a bytu nepřebyla Proto ti mě dali(J6f)
bych soužila se u tě Toho mi je třeba(J6f)
Ne není Ženo Mlč jen mlč a nepovídej(J6f)
Už poznala jsem tě Nic nedbáš celý jiný(J6f)
Nač křik ten Lán jsem hlídal Jdi si jdi a hlídej(J6f)
již plačky spustila Znám dvéře maminčiny(J6f)
k ní odejdu a ještě dnes si složím věci(J6f)
Mlč ženo okřikl ji hospodář a lžíci(J6f)
odtrhnul od úst Mají viděti to svědci(J6f)
jak umíš zlobit mne Ó neokazuj znají(J6f)
žes prudký bouřiť umíš Se sinalou lící(J6f)
tu hospodář jal misku stolu na pokraji(J6f)
jež stála s polévkou tu v obě chytil pěsti(J6f)
a s prudkým slovem tak jí mrštil o roh stolu(J6f)
že ihned pukla ve dvé To už nelze snésti(J6f)
A mastná polévka se roztékala dolů(J6f)
se stolu crkotem Tu odněkud hned skočil(J6f)
pes chundeláč a hubu do mastnoty smočil(J6f)
a lízal s podlahy Tož s nářkem hospodyně(J6f)
v pláč hlasný vypukla tvář pod zástěrou majíc(J6f)
ji tiskla ke kamnům jak zoufalá a štkajíc(J6f)
by byla nestichla když náhle z dveří síně(J6f)
zazvučel pozdrav jasný že se oba zdvihli(J6f)
Hle na prahu tam stojí dráteníček štíhlý(J6f)
to Martin dráteník On přilehlé má spodky(J6f)
ze sukna bílého a ze řemínků botky(J6f)
pás přes plece má černý na něm žluté zdoby(J6f)
se lesknou různé Matička a srdce křížky(J6f)
jež od zloby ho chrání také od choroby(J6f)
Od pasu pak mu visí brašna s příhrádkami(J6f)
a od ní tříseň řemínků a žluté plíšky(J6f)
i penízky je pobita že lesk je samý(J6f)
On rukou rukávec s níž dlouhatánský vlaje(J6f)
pás v prostřed drží na srdci a na rameni(J6f)
si huňku nese hrubou i drát kotoučový(J6f)
a nade vším se klobouk velký prostíraje(J6f)
tak s hůry všechno kryje že ho viděť není(J6f)
těm ptákům nebeským jež za jeho by krovy(J6f)
jak Martin říkává i hnízda mohli míti(J6f)
však nemá hnízda tam leč někdy čerstvé kvítí(J6f)
Jak houba obrovská jak křemeňák to velký(J6f)
jenž rosou přetížen se po okraji třese(J6f)
tak při chůzi se okraj klobouku též klátí(J6f)
A vítají jej rády na zápraží selky(J6f)
hned pod zástěrou také děvečka mu nese(J6f)
co rozbila i děcko by nezřela máti(J6f)
Jej tedy spatřivši hned žínka rozběhla se(J6f)
a mísku popadši před manželem svým prudce(J6f)
podala drataři by zdrátoval ji zase(J6f)
A Martin sundal tašku natáhl drát v ruce(J6f)
naměří žmoule chleba k sobě rovná střepy(J6f)
a těstem chlebovým dřív kousky mísy slepí(J6f)
A počínaje se již drátem oháněti(J6f)
řeč načne s povzdechem neb sám byl v jizbě třetí(J6f)
Ej panímámo milá jste dnes zasmušilá(J6f)
Snad málo dojí kravičky len málo roste(J6f)
Či nepřijeli na pouť přátelé a hosté(J6f)
Když selka mlčí hledí si dál svého díla(J6f)
z pod střechy klobouku však vzhlednuv k hospodáři(J6f)
řeč znovu začíná I tak než člověk stáří(J6f)
se dočká všelicos tu zažije a zkusí(J6f)
a přece konec konců štěstí uznať musí(J6f)
Vímť povídati také jak se štěstí hledá(J6f)
Bůh dal mi za ženušku dítě malované(J6f)
nu zaplať pán bůh říkám Slova zlého nedá(J6f)
a po vůli mi robí co chci to se stane(J6f)
A přece jednou hleďte přišli na nás žaly(J6f)
že oba jsme si srdce težké udělali(J6f)
že zanevřel jsem dlouho na ženu i hory(J6f)
a po světě se toulal smuten v srdci chorý(J6f)
Vzdor byl to paňmaměnko Tvrdošijná hlava(J6f)
Za plůtkem chaloupky píď pole doma máme(J6f)
nic víc než za půl dne co žena zdělá zdravá(J6f)
Tam z jara brambory si vždycky zakopáme(J6f)
a máme na zimu Co žena Inu mládí(J6f)
A nezkušená Bych prý aspoň pro letošek(J6f)
jí nechal zasit len Tak považte mě svádí(J6f)
že viděla by ráda ten políčka trošek(J6f)
se modrať květem lnu jen aspoň jednou v žití(J6f)
dokud je mladou že by ráda také předla(J6f)
kus plátna že si utká z napředených nití(J6f)
a vybílí a složí Takovou mi vedla(J6f)
Řku Drahá ženo bloudku A co budem jísti(J6f)
Nic nepychej a nepřeď není li co přísti(J6f)
Máš dobrou suknici já košili mám celou(J6f)
ba máš i peřiny ač jinde slamou stelou(J6f)
Tak domlouvám a žena utichla Však v koutku(J6f)
vždy smutně hrabávala ve své truhle chudé(J6f)
hadříky hledala ostřižky vyndavala(J6f)
je v rukou zkoumajíc tak jak když děcko loutku(J6f)
chce vystrojit a měří co a z čeho bude(J6f)
Nu brambor nasázej než ze světa se vrátím(J6f)
dvě bečky máš jich ještě a půl korce hrachu(J6f)
buď tady zdráva živa s Bohem beze strachu(J6f)
Však tentokrát svou cestu tobě k vůli zkrátím(J6f)
Tak děl jsem bera huňku s brašnou na ramena(J6f)
za chlebem do světa Když loučila se žena(J6f)
zas ukazujíc smutně na políčko naše(J6f)
zda len smí přece zasiť tázala se plaše(J6f)
Však vidouc že se chmuřím za ruku mě jala(J6f)
a na rozloučenou mě v slzách zulíbala(J6f)
Tu dratař pomlčel drát v zubech přidržuje(J6f)
po očku nahlednul jak žena statkářova(J6f)
se slzou v oku zbožně lapá jeho slova(J6f)
a hospodář že za ni stolici blíž snuje(J6f)
Tož Martin dráteník rty do úsměvu svírá(J6f)
a drátem chřestě zvučně paměti své sbírá(J6f)
Tak hrnce drátuje jsem zašel do daleka(J6f)
Zlá touha po horách a doma žínka čeká(J6f)
já sotva třetí kopu hrnků podrátoval(J6f)
již domů domů jen jsem tesknou touhu choval(J6f)
a cestu obrátil Že výděleček stačil(J6f)
myslil jsem překvapiť svou žínku koupil plátna(J6f)
půl kopy režného a tak s ním domů kvačil(J6f)
Co bude radosti si myslím Noha chvatná(J6f)
jak ptáka křídlo spěší Chaloupka blíž lesa(J6f)
hle zpola zarostlá a korou obložena(J6f)
jak sama ze země by byla vzrostla stěna(J6f)
a podél stromky drží ji jak živé sloupky(J6f)
zelením ověšené Touhou se již třesa(J6f)
vzkřiknul jsem do dáli Hned pejsek od chaloupky(J6f)
zaštěknuv vyběhnul však nikdo na zápraží(J6f)
se nezjeví mne slůvkem dobrým neoblaží(J6f)
a nikdo nevítá Síň prázdna Na okénku(J6f)
s muškátem reseda jak jindy Pátrám venku(J6f)
a vyjdu za plůtek i trnu Naše pole(J6f)
políčko jako dlaň když odcházel jsem holé(J6f)
teď jemným květem modrým jako obarveno(J6f)
lnem vysokým se vlní V něm si pyšná celá(J6f)
má žena v pestré sukni plejíc hlasně pěla(J6f)
Ač zachmuřen přec něžně volám její jméno(J6f)
Jak vykřikla a již mne vroucně celovala(J6f)
a radostí se skoro do pláče mi dala(J6f)
Nu těšil jsem se také ale na políčku(J6f)
ta barva blankytná mi starosť působila(J6f)
Co mohlo tu být brambor Na několik beček(J6f)
A boskajíc mě žena dí Můj šohajíčku(J6f)
nic už se nehněvej Nehněvám duše milá(J6f)
co budeme však jísti Neseš výděleček(J6f)
Já smutně kývnul hlavou Plátno jsem ti koupil(J6f)
Šel ukázal jí plátno jež jsem složil v síňce(J6f)
I shýbla se a zkoumá slzí proud jí vstoupil(J6f)
do modrých očí proto něžně pravím k žínce(J6f)
Chtěl jsem tě potěšit a překvapiť tě něčím(J6f)
Nic kupovať jsi neměl a raději s větším(J6f)
se vrátiť výdělkem teď právě nazbyt není(J6f)
Řku Vidím vidím že jsem žádné potěšení(J6f)
ni tobě neudělal jako ty mně žádné(J6f)
Tak náhle vyjelo mi z úst to slůvko zrádné(J6f)
Dnes ještě mrzí mne a rád bych je vzal zpátky(J6f)
neb bylo příčinou té první naší hádky(J6f)
Já roztrpčil se velmi žena naříkala(J6f)
a taková přec láska mezi námi stála(J6f)
Tak stalo se že ráno za úsvitu zory(J6f)
já za výdělkem šel zas přes doly a hory(J6f)
A tenkráte jsem dlouho po světě se ploužil(J6f)
Po ženě domů ovšem přečasto jsem toužil(J6f)
však moje hlavička mi nedala jíť zpátky(J6f)
Co vydělal jsem peněz všechny za čas krátký(J6f)
jsem poslal domů ženě aby co jísť měla(J6f)
Já nešťastník však o to malou jsem měl péči(J6f)
by zármutkem a steskem po mně neumřela(J6f)
Však také na mne touha doléhala větší(J6f)
neměl jsem pokoje zlé tušení mě jalo(J6f)
chodil jsem pomaten byl dvakrát v jednom místě(J6f)
a v noci nespal jsem Mé srdce usedalo(J6f)
i tušil jsem že něco stalo se jí jistě(J6f)
Až na konec ni nevím kudy jsem se plížil(J6f)
já stál jsem před chaloupkou a své čelo křížil(J6f)
Vždyť nevěřil jsem zraku celý zmámen vidím(J6f)
jak sedíc na prahu má žena v pravo v levo(J6f)
cos v klíně houpá zpívajíc a hlavou vrtí(J6f)
v klín nesouc polibek Já vykřiknout se stydím(J6f)
a blahem chvěje se a touhou chytám dřevo(J6f)
bych podepřel se Spíše nadál bych se smrti(J6f)
Však tu již ona shledši mě tam ubožáka(J6f)
s radostným povykem se hrne běží skáká(J6f)
a v smeknutý můj širák prach a pot byl samý(J6f)
robátko živé vsadí napřed nožičkami(J6f)
A vešlo se v něj zrovna zaplať pán Bůh za ně(J6f)
A bacily mne jeho přeútlounké dlaně(J6f)
jež sebou trhaly a já řku Baci baci(J6f)
mé robátko že táta se tak pozdě vrací(J6f)
A tiskl jsem to líčko k drsné líci svojí(J6f)
až hlasně zakvílelo a tu jeho máti(J6f)
je zdvihla pod pažíčky až se upokojí(J6f)
a v mou je náruč zase nedočkavou vrátí(J6f)
Tu přestal dráteník a na dno mísy ťuká(J6f)
ji k uchu přikládá a k oku sáhla ruka(J6f)
by slzu utřela Však vedle hospodáři(J6f)
vzdechnuvše upřímně a jemný úsměv v tváři(J6f)
se k sobě přichýlí a pokyvují hlavou(J6f)
Tak hleďte paňmaměnko znám já píseň pravou(J6f)
Vždy sedm žalostí a po osmé je štěstí(J6f)
A když jsou dva vždy snáze život mohou snésti(J6f)
Už čeká žena doma přes půl roku na mne(J6f)
A dávno minuly nás už ty vášně klamné(J6f)
robí mi po vůli a pláče když jdu z domu(J6f)
Blah ten kdo strasti své má vyprávěti komu(J6f)
A Martin staví mísu dobře zdrátovanou(J6f)
nazvedá širák pod nímž v jasném lesku plají(J6f)
dva zraky vlaštovky jež křídlem třepotají(J6f)
a nedoschlé dvě slzy pozvolna z nich kanou(J6f)
A manžel dí se schýliv k ženě pro hubičku(J6f)
Nu dobře jste to zadrátoval dráteníčku(J6f)