OSUD

Jiří Karásek ze Lvovic

OSUD
Naděje, spěte, touhy, spěte, Nač doufati... Syn marnotratný v domov nikdy Se nevrátí. Den za dnem běží, ať jsi smál se, Ať zaplakal, Jak pode mlýnským kolem voda Ubíhá v dál. Kol věže krouží marné káně A letí zpět. Tak je ti, jak bys hnízdo ztratil Na tisíc let. Co poznal jsi, to nudí tebe Svou marnou hrou. Co neznáš, k tomu touhou zmíráš Až osudnou. Lhostejné lidi život celý Jsi jenom zřel – A kdo by rád tě mohl míti, Jinudy šel. 35