HNÍZDO.

Antonín Klášterský

HNÍZDO.
Ze suchých proutků, travin a metlí v keři, jenž kryt, v zahradě naší ptáci si spletli útulný byt. Ó, je to práce na stinném krovu, snů je a tuch! Rci mi, zda vždy tě nedojme znovu ptačí ten ruch? Co je v tom lásky, co je v tom blaha velkého tak! – Proč jsi se zachvěla, duše má drahá, proč ti zvlh’ zrak? Myslila’s: Nač jen hnízdo to? – snadno v očích čtu tvých – kdyžKdyž přijdou větry, když přijde chladno, když přijde sníh? Nač jen to štěstí, když prchá záhy ze srdce všem? Jen dost v ně lásky, tepla i vláhy a zůstane v něm! 10