HNÍZDO.
Ze suchých proutků, travin a metlí
v keři, jenž kryt,
v zahradě naší ptáci si spletli
útulný byt.
Ó, je to práce na stinném krovu,
snů je a tuch!
Rci mi, zda vždy tě nedojme znovu
ptačí ten ruch?
Co je v tom lásky, co je v tom blaha
velkého tak! –
Proč jsi se zachvěla, duše má drahá,
proč ti zvlh’ zrak?
Myslila’s: Nač jen hnízdo to? – snadno
v očích čtu tvých –
kdyžKdyž přijdou větry, když přijde chladno,
když přijde sníh?
Nač jen to štěstí, když prchá záhy
ze srdce všem?
Jen dost v ně lásky, tepla i vláhy
a zůstane v něm!
10