RODINA.
Sluneční se zlaté světlo
míhá, blýská po listí,
kolem hnízda květů zkvetlo,
že jich nelze spočísti.
Nad hlavami ptáků kalich
svlačce šplhá po kmeni,
větřík sám tu četu malých
ukolébal do snění.
Motýl tady v letu vázne
křídelkoma pestrýma,
zda i tebe, lehký blázne,
kouzlo hnízda dojímá?
Jsi jak ten, kdo v jednom letu
prolét život vesele,
zlíbal, co moh’ zlíbatzlíbat, retů,
rád měl číš i přátele:
V chvíli, kdy jej bály znudí,
s touhou v srdce hlubině
o krbu sní, klidu v hrudi,
o ženě a rodině?
16