V JARNÍM DEŠTI.

Antonín Klášterský

V JARNÍM DEŠTI.
Deštík skropil zem, zahřímalo v tom, my se ukryjem’, dítě, pod ten strom. Chvěje hlavami stromů větru chlad, slyšíš nad námi ptáky štěbetat? Mladým zahnal sen kapek let a ráz! Co to bude jen, co se stane z nás? Stará praví: Sem, děti, pod křídla, sama často jsem v dešti nastydla. Starý praví: Nešť! známZnám já bouři zlou, to jen jarní déšť, děti porostou. 24