4. Vznes se na svých ještě křídlách s nebe růžobarevných

Jan Kollár

4.
Vznes se na svých ještě křídlách s nebe růžobarevných Vznes se na svých ještě křídlách s nebe růžobarevných
 Aspoň onéno milá ke mně památko nocy: Náhodu jenž v vůli, přízeň mi obrátila v lásku, A světy dva v jednom sloučila svorně cytu. Byl to ten i vnitřních, času, místa i přírody kouzlů Shluk, pode nímž v zřejmý vír samo srdce běží. Dávno z očí v oči syc naše již v tichu bředly myšlénky; Dávno za lávky cytům sloužili tisky rukou. Však jako proud kdy malým valný hry odejme potůčkům, Tak jí cos dosavád vázalo, tak mně, jazyk. Ach kolikrát tlumačem musely stydu bývati kvítky, Dnes kytara strun svých půjčiti, zýtra klavír. Již slibné již ji stulených lpěly výjevy na rtech Často, však vždy celé jsem slovo darmo čekal. An hle, kdež nic vtip, nic písně neprospěla věrnost, Tam s to jeden samoděk byl, v jara kráse, večer. Oudol jest blažená šumnými ověnčena hájky, Jimž daleká, stravnou daň, řeka dávno nosý, Zámky kde zmužilost jindá, tediž oblaky sýdlí, Z houště na kopce lysé výše a výše lezou. Kraj samorostlými šlechtí tak příroda parky, Žeť podobizny sy sem nádhera krásti chodí. Na břehu, tať je pověst, zplašených prý z Řecka Milostnic Hejna vidět v kolovém an plesy řádu vedou. 60 Sem v doliny květovým se vloudila lůno kadidlem Zahrada, chybno či jí či kraji dáti předek. Tuť vtipu násylné nikdý nezohyzdilo rámě, Zvalby ji radše živou srdce čilého mapou. Jeskyně, druhdy bohů ještě snad chrámy slovanských Vůkol; v střed zelené roucho besýdku šatí. Tam jdu, an, ó bohové! sama při zpěvě růže polívá, A květy, jimž slunce sklíčilo hlávky, těší. Vstříc ona: na ztepilých žert jí se a ousměchy lícech Zářily, jež krotký mdlil, vděky jiskře, pohled. Na spěchu lokty kasá loktuškou, an ve domácých Nedbalkách oděné jen bylo volně tělo. Ploula kadeř prostá po sněžném marmoře hrdla, Z níž jako z oblaku dvě střílely blesky oči. Čbán s ruky: jakž kráčí jazmín a lílie vadnou V pokloně své hanbou vládkyni sočně hovíc. Již štěbotem za lesy zpěvcy dne zapouzeli horkost, Že krovu každičký v píšťalu list se měnil. Sotva že již zvědavým uzřel červánky měsýčekměsýček, Půlokem anť mu borů půl kryla ještě vrchol, Tak se vše strojilo, v nevědoucých ještě co láska, By dřímné outlých rozvylo poučky cytů. Pak jdeme, zas to i tam klevetavše dlíce mlčíme, Až se jeden ve druhém více a více tratí. Dnes, ona dí, se snad chystá jaro slaviti svátky, Tak nebe, tak se mi zem smáti do srdce vidí. Ještě vězý ve rtech jí řeč, ticho achkati začne, Ha! lká, nač mně osud slast tuto záštně kalí. V tom nyje; již tužší ňádra vzdech rozklena ouží; A v sklopeném stkvoucý již slzy víčku hrají. 61 Klid všudy jen stromové vzdech ten sobě šeptaly větve, Na zkanulou bílé plénky sypouce slzu. Však dost, zmizni trude z mé mysli, i padni co padni! An cyt a Bůh a osud v odporu? nelze! poví. Láskali pod zemské má víti se potřeby jarmo? Takť outléhoby zem vítala hostě nebes? Ne, rce, ne, buď zde za cyt cyt dávný rovně za dávný, Nechť osutá sladké odplata zetře dluhy. Vy rcete, co ste prvním v dně duší nevinosti polibkem Cýtili, jimiž kdy věnem dar dala tento milost; V náruči omdlévá; rty umlknou; tíše tichounko Jen kdysy žval noční „věčně a věčně“ ohlas. Však jeho outrpné kazyly zradu zřídla bublénky, A při malém rozpial břečtan okénku peruť. Hvězdy samé kynuly k službám; zornička besýdku Strážila, přívětivé vedly kuřátka domů. 62
Básně v knize Básně:
  1. 1. Aneb zhořte ňádra, v plápol 1) ztlete
  2. 2. Nejkrásnější nade všecky ctnosti,
  3. 3. Jítili mám světem nejšířejším?
  4. 4. Chtěl jsem pěti králů Českých trůny,
  5. 5. Z jara nech tě světí, líbý chládku,
  6. 6. Těžko, věřím, patřiť, když se v krásy
  7. 7. Není to zem, ani nebe zcela,
  8. 8. Snadno bylo voliť Parisovi
  9. 9. Krásný jest zvuk, který vychovaly
  10. 10. Růži rovně, když se na usvítě
  11. 11. Nezná srdce, kdy a kde a jacý
  12. 12. Příroda se ze všech živlů všudy
  13. 13. Divil jsem se někdy, jakby k boji
  14. 14. Někdy rtů dvanácte holubice
  15. 15. Mne již berla náměstníků chánských
  16. 16. Nechať jiná šperky zlaté nosý,
  17. 17. Tři mne věcy, když je spatřím, k smíchu
  18. 18. Jakby všecky ctnosti k službám stály,
  19. 19. Sotvy že se smělší opováží
  20. 20. Vy, kdo vyšších ke svým uměleckým
  21. 21. Ze všech synů, co jich koli vládný
  22. 22. Ještě spí! ó ticho srdce hlasné,
  23. 23. Nejen ona růžokvětná líčka,
  24. 24. Pěkná jesti ctnost i v rouchu sprostém,
  25. 25. Oči, oči modré, milostivé,
  26. 26. Pravé jesti ono přísnotvárné
  27. 27. Neuctí tě žádná v světě jména,
  28. 28. By se Homér, a ten, jehož Muzy
  29. 29. Odkud snesl látku všecku Milek
  30. 30. Darmo lidská peruť za výborem
  31. 31. Těchto na rtech, srdce tvého prahu,
  32. 32. Tak teď prostě, a tak jemně stojí,
  33. 33.
  34. „Od slovanských hájů v tomto rouše stínu
  35. 34. Měj se dobře Míno! ach již kyne
  36. 35. Kam jste zmizli ušlechtilí snové,
  37. 36. Doba bije; člun již stojí v brodu,
  38. 37. Žehnám vás, již lásky kraje zlaté,
  39. 38. Ozvětež se nářkem hory, doly,
  40. 39. Srdce co chceš? „ta tam, ta tam v moře
  41. 40. Pakli nové rady nebe nedá,
  42. 41. Lásko! Lásko! ó ty sladký klame,
  43. 42. Kam se medle zástup tento shání?
  44. 43. Cestu konám, měst a sylnic hluky
  45. 44. Ký to člun tak rychle vlny dáví,
  46. 45. Blízek nebe hluchým nechcy lkáti
  47. 46. Čekej v onom černém lese málo
  48. 47. Oni rtové, jejichž vůně plynná
  49. 48. Vichru jekem různá skryté moutí
  50. 49. Pohleď oko na ty jasné strany,
  51. 50. Zhrdna vším tím, co je smrtedlné
  52. 51. Ani oudol Tater těchto tichá
  53. 52. Ráno časně, co jen zmiznou svodní
  54. 53. Rcete žency, co tam se srpečky
  55. 54. Jak se jitro oknem tímto vkrádá,
  56. 55. Sem tam bloudě v želi přehlubokém,
  57. 56. Záře zlatá stkví se nad východem,
  58. 57. Nechtěj zoufat, když se proti tobě,
  59. 58. Neste jí tam tyto cyty vřelé
  60. 59. O, by aspoň spíše zapomnělo
  61. 60. Ona lípa, kde jsme mnohé ráno,
  62. 61. Hory, hory, slyšte hory skalné,
  63. 62. Z Kapu perly, z Chyli nese kovy
  64. 63. Na hor chlumy, na nejvyšších čela
  65. 64. O, vy drahé zbytky mého pádu,
  66. 65. O bych mohl tajmo na se vzýti
  67. 66. Hrůzou tužby puzen neskrocenou
  68. 67. Táhni, kam tě hvězdy zovou, bratře!
  69. 68. Tam kde Zemla v tísni ledů stoná,
  70. 69. Zbraně ztupiv, ostrá zlámav kopí,
  71. 70. Jaro vzniká, aj mhu’ plaší slunce,
  72. 71. Na tě myslím, když tmy šeré hynou,
  73. 72. Labe, Visla, Volha ani Neva,
  74. 73. Stokrát činí, stokrát denně lomí
  75. 74. Zdlouha lezou hoře mého kroky,
  76. 75. Spolku míjím, v tichu bolest kořím,
  77. 76. Vrchy planí, moře pije do dna
  78. 77. Nechápal svět tajných, jenž se dějí
  79. 78. Vůkol rokle k vraždě čnícý pluji
  80. 79. O, kýž aspoň, jako někdy v štěstí
  81. 80. Lampa bledne, oknem tichá leje
  82. 81. „Znášli kraj ten, ony ráje věčné,
  83. 82. A co teď jsem viděl za zázraky
  84. 83. Teďbych sobě křídel Dédalových
  85. 84. Plyňte časy, ó plyň k oustí řeka
  86. 85. Blaze, kdo sy jeden čistý, smělý
  87. 86. Poď ó smrti, těchto osyřalých
  88. 1.
  89. Zdaž jsy se mi šprymovými ty sám posměšky nerouhal,
  90. 2. Ha zde lkáti budu! zdeť jednou kvíliti tajné
  91. 3. Jen za tebou ustavně lkám holubinko radostná,
  92. 4. Vznes se na svých ještě křídlách s nebe růžobarevných
  93. Kralodvorský rukopis.
  94. Procházka v háji.
  95. Přednost očí.
  96. Proměna chuti.
  97. Slovanka k bratřím a sestrám.
  98. Selanka.
  99. Slované.
  100. Slavomil.
  101. Spisovatelství slovanské.
  102. Zdvořilost.
  103. Otrlost.
  104. Některým.
  105. Návěští.
  106. Daremná práce.
  107. Básníř a národ.
  108. Horlič.
  109. Podnět.
  110. Náhrada.
  111. Řečtění.
  112. Ouštipečník.
  113. Námítka.
  114. Ledakdo.
  115. Libozvučnost.
  116. Český Parnas.
  117. Jistiny národu.
  118. Opak.
  119. Národní písně.
  120. Zpěvačnost Slováků.
  121. T....c.
  122. Jak u vás?
  123. Otázka cyzynců.
  124. Ty pán já pán.
  125. Klasyčnost.
  126. Hexameter a Alexandrýn.
  127. Podobizny.
  128. Vděky.
  129. Vrch krásy.
  130. Vznešenost.
  131. Vláda nad předmětem.
  132. Kdosy.
  133. Rada.
  134. Dokonalost.
  135. Bezpečnost.
  136. Tragičnost.
  137. Výmínka.
  138. Příjemný ukaz.
  139. Květy a ženy.
  140. Na jeden strom rodu.
  141. Utulnost.
  142. Chrám osvícenosti.
  143. Co mnoho to příliš.
  144. Péče o nové uherské slovo.
  145. Slovenské knihovny.
  146. Vzdechnutí v jednom chrámě.
  147. Neřád.
  148. Nevděk od U...
  149. Náboženství a chrám.
  150. Lada.
  151. Čas k lidem.
  152. Libost mateřčin.
  153. Příčina.
  154. Strany.
  155. Neznámost.
  156. Německá čeština.
  157. Quos ego.
  158. 1. Vděčnost.
  159. 2. Báseň a hudba.