Noc rozžžala již cudnou luny záři(J5f)
jak vestalský by plamen na oltáři(J5f)
tam kněžka vzňala Světlo její chladné(J5f)
se line v bílou síň kde v skupinách(J5m)
z tmy lehké noří podoby se ladné(J5f)
jak v báječných by plály vidinách(J5m)
A kolem stěn kde pilíře se kreslí(J5f)
v jas bledý hlubokými črty stínu(J5f)
hle jak by dlouhým průvodem se nesly(J5f)
v pouť vzdušnou světlé řady cherubínů(J5f)
či geniů tak z přítmí vystupuje(J5f)
kol postav lepotvárných zářný zjev(J5m)
jenž hávem paprsků se přioděv(J5m)
jak na křídlech jak v moři světla pluje(J5f)
Snad sen ten nepokojný létavec(J5m)
hnul maně křídlem v lunojasný vzduch(J5m)
a v postavy tu vkouzlil klamný ruch(J5m)
však bez pohnutí mramorovou nohu(J5f)
z nich každé poutá štíhlý podstavec(J5m)
a v tichém sboru stojí sochy bohů(J5f)
tak vážně ve své mrtvé věčné kráse(J5f)
Svit měsíčný jen šerým zlatem halí(J5f)
jak závoj průsvitný a stinně řásný(J5f)
vnad nadlidských těch úběl dokonalý(J5f)
a přísný půvab olympických těl(J5m)
A každá božská podoba ta zdá se(J5f)
býť náhrobkem kde zašlý věk by tlel(J5m)
a jest to hřbitov lepý luzně krásný(J5f)
Spí starověk jak heros báječný(J5m)
jenž leží skácen na štít válečný(J5m)
snem tisíciletým spí slavně padnuv(J5f)
a v nesmrtelný mramor antik zchladnuv(J5f)
Toť také smrť Kdys v těchto prsou sněžných(J5f)
hra citů božských bouřlivých i něžných(J5f)
se střídala jak v prsou smrtelných(J5m)
a bol i zášť a každý zápas nitra(J5f)
jenž nám teď smuší noci dny a jitra(J5f)
rej vznětů nebeských i pekelných(J5m)
všech vášní muká tužeb roznětí(J5m)
jichž my jsme dědičnou teď obětí(J5m)
všech pudů žár všech klamů pozdní žal(J5m)
kdys v těchto hrdých bozích srdce rval(J5m)
Teď vášně ztichly nic jich neprobudí(J5f)
Věk bohů na jich zkamenělé hrudi(J5f)
již odumřel však odkaz po něm zbylý(J5f)
toť božství vdechlé v útvar ušlechtilý(J5f)
Ó nesmrtelní mrtví kol a kol(J5m)
Teď teprv božskými jste ve svém klidu(J5f)
k čemu všechen zoufalý jest bol(J5m)
i dnes i po věk v truchlých prsou lidu(J5f)
nač myslitelů těžký z hloubi vzdech(J5m)
žeť marný všechen k cílům lidským spěch(J5m)
an všeho cílem skon jest neodvratný(J5f)
a všemu žití souzen konec matný(J5f)
v tmách věčna ve přírody objetí(J5m)
Tak věky mrou hle není krásně mříti(J5f)
A nemůže li věčnou pamětí(J5m)
býť po nás též tak lepý majestát(J5m)
než onen z mramoru zde po bozích(J5m)
Jsme dědicové smrti však i žití(J5f)
a kdys až bude luny záře pláť(J5m)
též zůstavíme zjev tak plný vděku(J5f)
jak tato síň ten hřbitov božských věků(J5f)
Smrť nemá hrůz když ztichla vášeň žití(J5f)
a na spanilé památníky svítí(J5f)
byť uhaslého světa odlesk slunný(J5f)
lesk tajůplný dávno mrtvé luny(J5f)
Hle mrtvá luna přec tak sladký svit(J5m)
V něm zřím tak jasně v božských tváří klid(J5m)
a věřím že i lidstva velký hrob(J5m)
pln bude svatých věčně krásných stop(J5m)