7. Stehlík.
Doupnák, čilý předseda
do poznámek nahlédá;
nového pak volá řečníka,
barevného pěvce stehlíka.
Stehlík mluvou obratnou
činil tu řeč vydatnou:
„Kdys hověl jsem si na bodláku,
a chutný zob jsem sobě sbíral;
vzav semínek těch do zobáku
jsem pilně na strom hustý zíral;
tu zachvěla se moje hruď,
a hned mi zašla všechna chuť.
19
Ó dobře, že mne bodlák halil,
mne nemohl zrak vidět žádný;
sbor dravců na ten strom se valil,
až otřásal mnou let jich pádný;
sup s jestřábem a krahujec
bral do porady divnou věc.
Že sobci jsou a smělí lháři,
ví každý z národovců pravých;
že jsou však podlí prospěcháři,
já bezpečně vím z úst jich dravých;
vždyť zrádné jejich pikle vzduch
mně v ustrašený nosil sluch.“
,Náš zbabělý rod holubičí
a velká strana národovců
nám každý záměr moudře ničí,
a nechce v čele mít nás lovců;
kde hlasův taká převaha,
tam marna naše námaha.‛
,My nemůžem se s nimi měřiť,
jich počet jestiť příliš velký;
lžím našim nijak nechtí věřiť,
a rozum náš jest věru mělký;
dnes předákům vám známosť dám,
že smyšlenu lesť novou mám.‛
,My do bludů a do nevěry
to starší plémě nepřivedem;
nám pro své snahy, pro záměry
jest působiti zhoubným jedem;
jed dáme outlé mládeži,
v ní budoucnosť nám náleží.‛
,My do svých drápů vezmem školy,
v nich zásady své šířit budem;
tak zažehnáme ty své boly,
mláď zalíbí se v žáru rudém;
pak poboříme starý řád,
že nepovstane vícekrát.‛
20
,My spojíme se s nepřítelem
té staré školy, naší vlasti;
a s nimi jsouce v šiku stkvělém
rod celý lapnem do své pasti;
nám každý dravec čtvernohý
rád usnadní ty úlohy.‛
,My kuně, lišce, lasce, tchoři
svou nabídneme zradnou ruku;
pak rychle starý řád se zboří,
a míti budem hojnosť tuku.
Ať zhyne národ, řeč a mrav,
to nedotkne se chytrých hlav.‛
„Tak jestřáb hlásil spoludruhům
a došel u nich chvály vřelé;
hned smluveno, že širším kruhům
věc poví se a straně celé;
a již se podlý trojlist hnul
a na tři strany vzduchem plul.
Já hrůzou jsem a žalem trnul
a nemohl jsem křídlem hnouť;
slz proud hned z očí se mi hrnul,
a slzy nechtěly mi schnouť.
Oh, smutně jsem si naříkal
a pláčem jsem se zajíkal.
Rač, Bože, na nás shlédnouť s hůry,
Svým tvorům pospěš ku pomoci;
rač osvítiť ty zlostné stvůry,
by nešířili temno noci.
Ó nedejž klesnouť národu
v tu nebezpečnou nehodu!
Jak národovcem smí se zváti,
kdo nevolí ctíť Boha Pána,
Jímž národ stál a bude státi,
Jímž celá vlasť jest požehnána?
Zvi rouhačem se raději
a nemař blahou naději!
21
Jak národovcem zván chce býti,
kdo lidu ctnosť a víru kazí,
kdo chválí, čeho lid se štítí
a v záhubu mu cestu razí?
Zvi sebe bídným bludařem
a všeho blaha hrobařem!
Kdy národovec pravý zradil
svůj národ svému nepříteli?
Kdy jej jen planým slibem vnadil,
by sám měl z toho prospěch stkvělý?
Vol honosiť se nevěrou,
však zvi se děsnou příšerou!
Vy mátohy a noční sovy,
vy školství naše řídiť chcete?
Jen zakládejte řád ten nový,
a čas i vás i národ smete;
váš nový národ lenochů
dán bude v kořisť Molochu.
Tou otravou, tou hříšnou setbou
si chcete pomník zbudovati?
Vás potomstvo jen hroznou kletbou
a žalem bude vzpomínati!
Kéž probudí se ještě v čas
vám ve svědomí spící hlas!
Vy otcové a moudré matky
ty vrahy od svých dítek plašte;
vést nedejte je ve zlé zmatky
a věrou je i sebe blažte!
Z vás každý staň se hrdinou
a stráž měj nad svou rodinou!“
Stehlíkovi dík vzdal křídloma,
hlavičkami, zpěvem všechen sněm.
„Vzdal se od nás taká pohroma!“
ze zobáčku hlasně znělo všem.
Řečníkovi v předu v zadu
chvála vzdána za tu radu.
22