12. Usnešení sněmu zemského.
„Jestřáb, ostříž, krahujec a výr,
sova, luňák, sup a spiklenci
čím dál hůře porušují mír,
v strachu pěvci jsou i spojenci;
dravci nechtí šetřiť svatých práv,
hubí blaho, ničí dobrý mrav?
„Zpěvnou mládež kazí nevěrou,
v rodinách nám boří poslušnosť;
až prý svazek lásky rozederou,
až prý zvrátí blahodárnou ctnosť:
vetřelci ti, vůdci nezvaní,
národ pěvců sobě podmaní.“
„Vždyť již teď z nich každý jako běs
v naší vlasti sobě počíná;
zármutkem nám plní vonný les,
do těl spáry své nám zatíná;
tisíce již pěvců zažili
dravcův klamu, lži a násilí.“
„Zdechlina a žába, myš a had
mlsným chřtánům jejich nechutná;
zpěvným ptactvem krotí stálý hlad
zběř ta chtivá, cháska ukrutná;
kdyby rod náš měli pod mocí
všichni byli bychom otroci.“
28
„S nepřítelem spolčují se zlým,
chtíce zvrátit tisícletý řád;
hovíce jen podlým choutkám svým
zradili by národ tisíckrát
Věru byl již svrchovaný čas,
že se ozval pěvcův mužný hlas!“
„Uvážilť sněm pilně škůdníků
velké množství hrozných zločinů;
žádný svědek, žádný z řečníků
neobhájil jejich nevinu,
tak že jednohlasná úchvala
soudních nálezů hned nastala.“
„Nikdy nesmí odrodilec pták
octnouti se v našem obvodu,
by snad pěvec dospělý neb žák
obětí se nestal odrodu;
zaznívá-li někde ptačí zpěv,
tam se dravec žádný neobjev!“
„Každý dravec, lesní říše ras,
poctivě se živiž zdechlinou;
z tvorů živých jenom zeměplaz
buď mu obědem a svačinou.
Rouhač, lupič, každý zločinec
věz, že chystá se mu pevná klec.“
„V kleci zrádce světem vozen buď,
by jej děti záhy poznaly,
a svou mladou nezkušenou hruď
bludem otráviť si nedaly;
tak jen naše tisícletá vlasť
odežene uchystanou strasť.“
„Mocný náš a milostivý král
svými žoldnéři jim oznámí,
že nás znovu pod ochranu vzal,
jej že klam a podvod nezmámí.
29
Král náš zkrotí chásku odbojnou,
nám pak zjedná dobu pokojnou!“
Slavík díky doupnákovi vzdal,
že tak moudře řídil pěvců sněm,
že tak rozhodně se postaral,
aby šťastna byla všechna zem;
a již valný lesních pěvců sbor
rozletěl se do zelených hor.