6. Hrdličák. Na řadě byl řečník hrdličák,nejsladší a nejdvornější pták;sněmu zrak a sluch by vnadilpoklony své cukrem sladil.Bylo ticho; jemu hnedplynula řeč jako med.„Slyšeli jsme moudré řečio tom velkém nebezpečí,anož hrozí národuze zrady a podvodu.Oh ta cháska odrodiláco že nám to učinila!?Ve šlechetná stará heslarozoumek svůj mladý vneslakřičíc: „My jen národuplnou nesem svobodu!“Ano pro svou osobu,nám však kují porobu,v nížto bídně zhynouť máme,jimi-li se svésti dáme.Nevázanosť kdo má rád,otcům svatý tupí řád,17činí sebe odrodilcem,šeredným jest provinilcem.„Rovnosť v drahé vlasti všudenaší snahou vládnouť bude!“V ušlechtilém tomto heslelibuje si plémě kleslé?A proč skutkem jako proutímilou rovnosť divně kroutí?Pokud sami nejsou v čele,moudré vůdce haní směle;stále svou je hyzdí vinou,pořád svou je špiní špínou,až svým křikem ve tmu sklátírozum méně jasných hlav,a jich řvavou na rub zvrátíklidný pokrok, dobrý stav.Odštěpencům krásné heslodo rukou má dáti veslo.Zmocní-li se loupežív společenstvech otěží,provozují „rovnosť“ svoukrutě pýchou ohyzdnou;stejně, rovně toho moří,kdo se jen jim nepokoří.„Bratrství vám my jen nesem,to se proudiť bude lesem,libovonnou naší vlastí!“Tak řvou štváči, ale chrastíostrými již svými spáry,mezi bratry nosí sváry.Nebyl rod náš rodem bratrů,pokud zlý duch tu zlou chátruv našem lůně nezplodila čásť bratrů nesvodil?Bratrskou-li bude cháska,jížto schází svatá láska,18kterouž věčný Tvůrce sámdo srdéček vštípil nám?Bratrstvím jen zevně trousí,ale tajně bratry rdousí!Volnosť, rovnosť, bratrství,v pravé lásce jen se skví;lásku tu nám Tvůrce hlásá,v ní jest blaho, v ní jest spása;kde se Tvůrce zapírá,tam hned láska vymírá.Nevěrců se vystříhejme,rozhodně jim výhost dejme!Běda jejich spojencům,dospělým i kojencům!“Hrdličák se poklonil,a dřív skromně vzadu byl,nežli se mu přestalavzdávať hlučná pochvala.