13. Dopěv. Letěl slavík s rodem směrem rovnýmdo vzdálené otčiny;na pokraji smutné dolinypookřáti chtěli zobem skrovným.Aj, tu slavík zočil v ostré půtceodsouzené sněmem pěvcův škůdce;oni, žulou krytí od zadu,tajnou spolu měli poradu.Na suchého stromu větvích tlustýchseděli tam v řadách dosti hustých.Mírní znali náčelníkův vady,nebezpečné lekali se zrady;ale sup, ten sobec zatvrzelec,zoufalý a odvážlivý smělec,osopil se hrdlem zuřivým:„Kdožby z vás mne supa nazval sopouchem,očerním ho já a nazvu padouchem!“Jestřáb stal se skoro neživým –za mechatou skálou hlavu skrýval,výr pak blbě tyranovi kýval:úskostlivě chabá slovavypravila jenom sova.Rychle poutichnul nadějný ten spor,otročil zas supům slabochů všech sbor.30Slavík, vida blízké nebezpečí,rod svůj vyzval starostlivou řečí:„Synové a dcery, středem stromůvolným letem vypravte se domů;napomenu vlídně bludnou smečku,a pak dohoním vás za chvilečku.“Letěli. On s jedlového vrcholuslova lásky vážně mluvil do dolů:„Od pravěků ptactvu bylo zvykemdorozuměti se volapykem,řečí lidem za dob našich novou,řečí spasnou prý a všesvětovou.Nesmíří však rozeštvané davyvolapykem blud váš, nevěra a lež!Boří-li kdo, neříkej, že staví!Přestaňte již stavěť Babylonskou věž!Narodili jste se národu,byste podryli mu svobodu?Byste národ slibem planým vnadilia jej otců nepřátelům zradili?S nepřítelem zástup váš se rotí –s tím, jenž hledal dědův bezživotí?Opeření bratři, každý rodv svorné vlasti uživí svůj plod;nepřátel nám věru jest se báti,budem-li se mezi sebou rváti!Neznáte-li našich dějin běh?Čecha zhubil vždy jen zpupný Čech!Nadějí se blahou kojícepodejme si mužné pravice!“Dojemným to pravil slavík hlasem,pobloudilci zachvěli se žasem;a když slavík letěl odtamtud,všem-li v duších ozýval se stud?E: ph + pk; 200231