Květiny.
Jí kvetou v oknech bledé kamelie,
jichž kvítí z křídel andělských je stkáno,
těm v sněžný kalich měsíc zář svou lije
a jejich jas ji ze sna budí ráno.
A na plesích, kde vítězná vždy září,
až hrdou krásou mužů srdce úží,
spí její prsů vonném na polštáři
jak symbol božství květy rudých růží.
Keř jasmínu se k vlasům jejím shýbal,
když v nocích světlých jako její tělo
v nach žhoucích lící milenec ji líbal,
až nebe samo závratí se chvělo.
17
A stříbrný jen leknín s mrtvou vůní,
květ kleté lásky vlastní září spilé,
květ utonuvších v srdcí temné tůni
si k hrobu jeho nesla v ruce bílé.
18