Koflík.

Jaroslav Kvapil

Koflík.
Pln divných květů je a pestrých tulipánů, lesk jezer modravých tam plane skrze sítí, mrak šedých volavek se v jejich pláně řítí a draci bizarrní se v každou plazí stranu. A v čaje houštinách je kiosk z porcelánu, kde rajky báječné své peří kryjí v kvítí, zřím křídel nádheru, jak v zlatém slunci svítí, a plameňáků krev i stáda pelikánů. 37 Z té páry opojné, co stoupá z něho šerá, jak tělo ženy zřím růst’ bílou lilii i zraky mandlové, jež zářily mi včera. A zvolna zvedaje si k ústům okraj bílý mním, snílek šílený, že z něho vypiji těch vonných retů jed, co včera z něho pily. 38