SRBSKÁ HÁDANKA.
AjAj, vy větry, vy větrové bujní!
Odekud že ten šepot nesete,
Šepot jemný, co slova milosti?
Od Dunaje ten šepot zavívá;
Podlé řeky roste mladý javor,
Pod javorem hustá tráva roste,
A na trávě mládenec rozhoštěn,
Se svou dívkou, se svou krasavicí.
„Ha ty dobrý june, můj živote!
„PovězPověz ty mně, co hoří bez ohně?
„CoCo bez ohně hoří, co letí bez křídel?
„BezBez křídel co lítá, co neslze pláče?“
A když mládenec rozváží slova,
Odpovídá dívce modrooké:
141
„Ha ty děvo, – mladá duše moje!
„BezBez ohně hoří jenom slunéčko;
„BezBez křídel černé letá si mračno,
„AA bez mutné slzy pláče labuť,
„BíláBílá labuť po jezeru modrém!“
A když děva ta slova uslyší,
Odpovídá mládenci rusému:
„Ani to není jasné slunečko,
„AniAni mračno, ni mladá to labuť
„AleAle věru! je to srdce moje.“
Rozkošem zapleše junoch mladý
Mladý junoch pod javorem hustým:
„Anoť to je tvé upřímné srdce,
„NechaťNechať pro mne zahoří bez ohně;
„AťAť letí bez křídel ono za mnou,
„KdyžKdyž lesy porostou mezi náma;
„AA když přijda, tebe líbat budu,
„AťAť radostí pláče srdce tvoje!tvoje!“
142