NEMOŽNOST.
Ha ty vodo, ty vodice bujná,
Jak si ruměná, i jak si hezká!
Ale snad i já škaredý nejsem;
Šum jí vodo, že já škared nejsem!
Pod pahorkem, v malinovém keři,
Tam sedí ta děva uzarděná;
Kolem ní se jahody slunějí,
A nad dívkou jarní zrajou třešně.
Škoda, škoda vy pyšné jahůdky,
Že kolem vás roste zradné trní!
Škoda třešně, škoda sladké třešně,
Že vás nedosáhne ruka mladá!
Škoda, škoda vy panenské líce,
Že vás hladit, že vás líbat nesmím! –
143