V ŘÍMĚ.

Josef Svatopluk Machar

Noc, jež se sotva zapomene: nad hlavou nebe rozhvězděné a dole ve tmách věčný Řím se světel sborem žlutavým. Na ploché střeše dlíme spolu – blíž k hvězdám, než k té zemi dolů – a každý z nás byl tich a bled: kdos měl mi zítra odejet. A drahé dosud město bylo – jak se teď v očích zrcadlilo – jen trochou černých ploch a rýh a teček světlých titěrných. Už duše nic víc nepojímá – jen to: O ille tristissima – to Ovidovo neštěstí tichounce hlavou šelestí. Sám v dál jít – pravda, utrpení. Leč, Ovidie, nadto není: sám zůstat zde a hleděti, jak štěstí tvé v dál odletí. A se všech míst pak vždy a znova pohledy sbírat, úsměv, slova, jak byly zachytly se tam, a slyšet, jak dí, že jsi sám!

Patří do shluku

podzimní, vzduch, obzor, mlha, topol, žlutý, alej, ticho, pěšina, mha

896. báseň z celkových 1068

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. XLIX. Jest snivodechá noc, tma hvězdnatá a vlahá. (František Leubner)
  2. PÍSEŇ ÚLEVY. (Karel Červinka)
  3. Noc. (Antonín Klášterský)
  4. DOMOV (Božena Benešová)
  5. Večer. (Emanuel z Čenkova)
  6. VEČERNÍ KRAJINY. (Jaroslav Vrchlický)
  7. NA OPUŠTĚNÝCH CESTÁCH. (Karel Babánek)
  8. Cestou k přívozu. (Jaroslav Vrchlický)
  9. PODZIMNÍ VEČER DOMA. (Zdeněk Krušina)
  10. JEŠTĚ KRAJINA (Antonín Sova)