Francesco Rinuccini z Florencie(J5f)
vzkaz vyřizuje jasné signorie(J5f)
Johanně paní zářící a vnadné(J5f)
jež trůnem Anjou v Neapoli vládne(J5f)
Poselství vyřizuje zdobnou řečí(J5f)
jež o cti obce duchu vlastním svědčí(J5f)
a královně zří v oči ostře zpříma(J5f)
jak by chtěl vniknout v duši zraky svýma(J5f)
A hlavou jde mu Toť ta tedy žena(J5f)
hladová věčně nikdy nasycena(J5f)
jež v touze žhavé krev i život pije(J5f)
jak mluví o tom celá Italie(J5f)
A pod kastelem zde toť ono moře(J5f)
kam zapadají v každé ranní zoře(J5f)
po noci divoké a prohýřené(J5f)
mrtvoly vyssáté a zkrvácené(J5f)
Vzkaz dopověděl se ctí neskonalou(J5f)
dvůr celý nadšen neskrblí mu chválou(J5f)
a Rinuccini způsobně se klaní(J5f)
Teď ještě slůvko pro tebe jen paní(J5f)
Pokývla rukou dvůr se odstraňuje(J5f)
A Rinuccini blíže přistupuje(J5f)
zrak zahořel mu vášnivě a žhavě(J5f)
a šeptá hlavu kloně k její hlavě(J5f)
Johanna v smíchu sešpuluje rtíky(J5f)
Toť též instrukce vaší republiky(J5f)
Jde k dveřím přes rameno k pánu zírá(J5f)
a ložnici svou zlehka otevírá(J5f)
A potom navrátil se Rinuccini(J5f)
zdráv spokojen a pyšen do otčiny(J5f)
a město chválu dalo mu a k tomu(J5f)
lucernu pocty nad vjezd jeho domu(J5f)
A spokojena Johanna též byla(J5f)
v milosti zvláštní poslu dovolila(J5f)
by rudý límec z erbu anjouského(J5f)
směl v stříbrném nést poli znaku svého(J5f)