V Maggiore chrámu otců shromáždění
dnes v radu valnou poprvé se schází,
Tridentem víří slavné zvonů znění
a kadidla dým k obloze se plazí.
„Gaudete omnes“ chorál mnohohlasný,
z úst kněží sborem zvučí při oltáři:
„Jásejte!“ – vzešel blankytavou září
ovčinci Krista toužený den spásy,
Svatého ducha milost nevystihlá
se snáší s nebes ve sloupení štíhlá,
kde biskupové v křesel baldachýnu
se noří temnou dogmat ve hlubinu.
Dovršil Pán již krutých strastí míru,
jež církve boží samospasné prahy
třísnily vlnou kalnou v bouřném víru;
ponížil v trnož církve mrzké vrahy,
již v zápas dali s ní se v hrdopýše;
je schromil, jako na Jáboku pláni
Jakoba, když s ním anděl s nebes výše
zápolil ve tmách trudně do svítání;
sežehl v propast rudým bleskem víry
ty nepoddajné pekel bohatýry,
jak Farao i s rouhavými voji
stonuli vlastních bludů ve příboji!
Ta bílá labuť, jež si hnízdo klaté,
ve žhavých škvárech nad Bodmanem svila,
teď sklání křídlo pyšně rozepjaté,
jímž slunko pravdy boží zaclonila;
teď vysílena, teskně v Eisenachu
poslední píseň ke skonu si hude*)
a péro zlaté, jež ve krve nachu
tajemně psalo písmo žhavorudé,
na starých dveřích Vittenberka chrámu
a odtud až ke stolci Petra v Římě
sáhalo chmurně v chmurných vidin klamu:
teď povrženo na smetišti dříme!
Kde v humně božím hluchá pleva byla,
rozváta nyní v širé světa kraje;
od zrna koukol mrzký oddělila,
nebeská ruka rozsevače z ráje:
teď na otcích, by s myslí křepkou, zmladlou,
sekeru břitkou rázem přiložili
na všaký kmen, jenž trčí větví svadlou
v zahradě boží, plné nové síly;
co známku jasnou církve samospasné
na čele hněvně skaboněném nemá:
ať ve tmách pekla jak bludička shasne,
prokleto budiž – hnusné anathema!“
Chorálů plesy, intrád slavné znění
ve zvuky varhan hluboké se mísí;
v apsidu tmavém zmírá šumné pění,
kde pokryt prachem Umučený visí
po boku lotrů spjatý v dřeva kříži...
Hluboké oko po prostoru mhavém
bolestně těká, kryto slzným hávem –
k zbodaným nohám Kristus mlčky shlíží,
kde v desce z plechu, črtán zlatou runou,
v guirlandě růží, trnů pod korunou,
tajemný nápis temnotou se třpytí:
já jediný jsem cesta, pravda, žití!...