KONCIL.

KONCIL.
V Maggiore chrámu otců shromáždění dnes v radu valnou poprvé se schází, Tridentem víří slavné zvonů znění a kadidla dým k obloze se plazí. „Gaudete omnes“ chorál mnohohlasný, z úst kněží sborem zvučí při oltáři: „Jásejte!“ – vzešel blankytavou září ovčinci Krista toužený den spásy, Svatého ducha milost nevystihlá se snáší s nebes ve sloupení štíhlá, kde biskupové v křesel baldachýnu se noří temnou dogmat ve hlubinu. Dovršil Pán již krutých strastí míru, jež církve boží samospasné prahy třísnily vlnou kalnou v bouřném víru; ponížil v trnož církve mrzké vrahy, již v zápas dali s ní se v hrdopýše; je schromil, jako na Jáboku pláni Jakoba, když s ním anděl s nebes výše zápolil ve tmách trudně do svítání; 26 sežehl v propast rudým bleskem víry ty nepoddajné pekel bohatýry, jak Farao i s rouhavými voji stonuli vlastních bludů ve příboji! Ta bílá labuť, jež si hnízdo klaté, ve žhavých škvárech nad Bodmanem svila, teď sklání křídlo pyšně rozepjaté, jímž slunko pravdy boží zaclonila; teď vysílena, teskně v Eisenachu poslední píseň ke skonu si hude*) a péro zlaté, jež ve krve nachu tajemně psalo písmo žhavorudé, na starých dveřích Vittenberka chrámu a odtud až ke stolci Petra v Římě sáhalo chmurně v chmurných vidin klamu: teď povrženo na smetišti dříme! Kde v humně božím hluchá pleva byla, rozváta nyní v širé světa kraje; od zrna koukol mrzký oddělila, nebeská ruka rozsevače z ráje: teď na otcích, by s myslí křepkou, zmladlou, sekeru břitkou rázem přiložili na všaký kmen, jenž trčí větví svadlou v zahradě boží, plné nové síly; ——— *) Brzy po zahájení Tridentinského koncilu zemřel Martin LutherLuther. 27 co známku jasnou církve samospasné na čele hněvně skaboněném nemá: ať ve tmách pekla jak bludička shasne, prokleto budiž – hnusné anathema!“ – – – – – – – – – Chorálů plesy, intrád slavné znění ve zvuky varhan hluboké se mísí; v apsidu tmavém zmírá šumné pění, kde pokryt prachem Umučený visí po boku lotrů spjatý v dřeva kříži... Hluboké oko po prostoru mhavém bolestně těká, kryto slzným hávem – k zbodaným nohám Kristus mlčky shlíží, kde v desce z plechu, črtán zlatou runou, v guirlandě růží, trnů pod korunou, tajemný nápis temnotou se třpytí: já jediný jsem cesta, pravda, žití!... 28