POUŤ KOSTNICÍ.

Otakar Mokrý

Zrak můj bloudil zasmušile(T4f) modrou vlnou Bodmanu(T4m) kde se čár rysovaly(T4f) Konstancie že (T4f) v siném na limanu(T4m) V pouť jsem vyšel z chmur li(T4f) z kraje smutku teskných tuch(T4m) ze ze jíž v chvíli hněv(T4f) přihl své ští zjev(T4f) neúsmír věč Bůh(T4m) Kolem spy Gottliebenu(T4f) v sma azur stope(T4m) plula loď a zraky moje(T4f) vlahou slzou zrose(T4m) stály se v šumnou nu(T4f) jež jak sněhu vločka (T4f) svis sosny větvice(T4m) loďky veslo osila(T4f) a ve sluch mi šelestila(T4f) divných zvěs tice(T4m) Z budov směsi v mlž li(T4f) čněly že münsteru(T4m) pod nimi se v římsách pjaly(T4f) jak roj bájných ješ(T4m) okapy nad kleneb kobou(T4f) starodávných zdobou(T4f) Byl to dóm kam biskupi(T4m) sešli se kdys v koncil sva(T4f) aby syna čes chaty(T4f) vmetli v plamen potupy(T4m) V chrám jsem vešel těžkých dveří(T4f) skřípa veře(T4m) a v dumavých kleneb šeři(T4f) duch ve vidin ji(T4m) pocel se zasmuši(T4f) zraky se mi skabonily(T4f) utajil se v ňádru dech(T4m) když minulost z hrobu vstala(T4f) a se tesk odhrávala(T4f) znova v chmurných přeludech(T4m) Tak jak chví se v ústech lidu(T4f) žhavým dechem tragiky(T4m) jak ji kres vetché blány(T4f) starých kroniky(T4m) Zas tu Mistr ura(T4f) stanul v dumném vážném klidu(T4f) v sboru kněží velikém(T4m) a za pus dy vřavy(T4f) svatokup mrskal davy(T4f) břitkým sma bičíkem(T4m) Zase Petr z Alliacu(T4f) římské rkve kardinal(T4m) kormidelník pou vraku(T4f) jenž se v hrdoše zval(T4m) sborem svatým archou spásy(T4f) vraštil hněv zlob řasy(T4f) a s de Causis Michalem(T4m) hledal slova rouha(T4f) jako bible konci(T4f) na rtu Mistra zsinalém(T4m) Zas hlučelo chatry klínem(T4f) Smrt česmu kaři(T4m) drzost tu před Hospodinem(T4f) ohně žár jen usmíří(T4m) Klet buď vzduch jejž vychával(T4f) a prsa z nichž mléko ssával(T4f) Opět v pus zloli(T4m) zasypán zdroj stud kle(T4f) v nějž Hus vnořil žha rety(T4f) když slechem zprahnuly(T4m) sař Zikmund prchal zase(T4f) zpět k zlamu žebříku(T4m) ptáci za ním štěbetali(T4f) cha v směšném pokřiku(T4m) když zahanben v di chase(T4f) s Kaina znakem zmizel v dáli(T4f) co zatím na hranici(T4m) stěrkami ozdobenou(T4f) a papírky polepenou(T4f) vedli Mistra biřici(T4m) Da křídlo v šumném roji(T4f) z bran města mne uneslo(T4m) til jsem jak v kadeř moji(T4f) jako pírko pokleslo(T4m) cos v šelestu tru hravém(T4f) a ve sně mihotavém(T4f) rozeznala mat dlaň(T4m) že co snesli plaší sno(T4f) troud je mitry paro(T4f) kterou vtiskli Mistru v skráň(T4m) Bez konce se snula předla(T4f) nit na vidin vřetenu(T4m) procit jsem a dál mne vedla(T4f) kročej k Husa kamenu(T4m) jenž na mís tryzny žal(T4f) zdvi k nebi boky val(T4f) tam kde v bolu zoufalém(T4m) v hrůzyplnou zhřížen dumu(T4f) černou zemi hra z Chlumu(T4f) tiskl pod kabátce lem(T4m) Nad hlavou mi zašulo(T4f) v něhyplném ševelu(T4m) čtvero lip jichž le lo(T4f) z mučeka popelu(T4m) jarobujnou vzešlo vnadou(T4f) a jež tu halu mladou(T4f) v zádumčivých šelestech(T4m) hudou Mistru pěv slad(T4f) jako pozdrav z běd chatky(T4f) přeubohých rodných Čech(T4m) V lidu div zvěst se ta(T4f) že kaž rok červencem(T4m) prahnou větve ucha(T4f) a lísteč runcem(T4m) pokrýva balvan še(T4f) Tu pak vstá Mistr ble(T4f) a obcen k východu(T4m) zdvi k nebi zraky sni(T4f) a v modlit vrou tkli(T4f) žeh Čechů rodu(T4m) Pak zas v květy sněho(T4f) znova kmen se oba(T4m) přízrak plaché noč chvíle(T4f) těž balvan zava(T4m) lip koruny tesk šu(T4f) tuchu bolnou v ňádrech tlu(T4f) že slitovník všemohou(T4f) mrač nebes na ši(T4m) mučeka prosby vrou(T4f) neslyší ach neslyší(T4m)

Patří do shluku

zasmušilý, čarovábný, zimný, klenba, clona, táborský, šerý, bájný, arkáda, řasný

10. báseň z celkových 185

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. RODNÉMU JIHU. (Otakar Mokrý)
  2. REGINA ISOLANOVÁ. (Otakar Červinka)
  3. Z hor. (Herma Pilbauerová)
  4. Z MOŘE. (Otakar Mokrý)
  5. Na dómě Milánském. (Otakar Mokrý)
  6. None (Ludvík Lošťák)
  7. V KATAKOMBÁCH. (Otakar Mokrý)
  8. V BASILICE SV. PETRA. (Otakar Mokrý)
  9. NA KRAKOVCI (Jaroslav Vrchlický)
  10. Týnskému chrámu. (Otakar Mokrý)