MODEL PRO PÍSEŇ.

Stanislav Mráz

MODEL PRO PÍSEŇ.
V před oči tvoje stále vyzírají, hrot prsu ukazuje výš. Chci vzor pro píseň svoji, dle něhož plát v taji bych moh’, ji stavět a milovat v svor. Je úkol básníka, by spodoboval věrně skutečnost. Co se krylo v touhy chtíčichtíči, to roztavil by trilky ve slavičí a v krásy zrcadlo, tož na tě, hleděl směrně. I činím resumé: Jsi model čaru. Na ňadrech tvých postavím snění chrám. Jsi podnět umu, vše sburcuješ k zdaru, přivábíš. Na jich bělu v drahokam. Minaret, věž ve hvězd až plání. Divu architekturu, sloup, architráv slynný. Čistší a krystalnější osnovu z vlivu tvého a fantasie svojí pavučiny. V noc poutí luhem v bok plát budeš luna. V krov zvábíc zlato nebe, zvony sfér vzbudíš a hudbou opojíš jich věr. A vše to vpije, zopáčí má strunastruna. Pieça šplhá výš kol tě jak zvoneček. Vždy víc se přimyká a klíží, pojí. Chci model pro um, vzor, příklad, kyn v vděk. A tebe nalézám, se, píseň svoji.