ALEJ.

Stanislav Mráz

ALEJ.
Celá alej bíle kvetla, když se naše srdce střetla, duše k duši holubice sladká, plachá v něze slétla. A zas alej bíle kvete. My nežďáme víc si k sudbě. Každá snítka v krásy hudbě, srdce nic juž nerozplete! Chaloupka se za mnou dívá pod bělí v kmen přichýlena. Cesta pravá, neproměnná, celá květy potřísněna. A mé srdce výská, zpívá!