ČERVENÝ BOD.

Stanislav Mráz

ČERVENÝ BOD.
Juž spadla níž opona šeře chvatné? Své představení ještě dohrává divadlo slunce. Stromy, živé teploměry, se krčí u cest, houště keřů znají, jak hudba shonu ves v sklon doznívá. Utichá mumraj velké pantominy. Bůh mimy má, vše maska jest, ať zvěří či visage lidská. Červené jsou hory, červená pole výše od obzoru. A barevné jsou chýže přeludy. A solu záře právě na stín stačí. Já tíhnu cestou pískem nesypanou jemným a přemítám, proč sněti zadýchly tak těžce v příchod šera. Pod přichýlením jich spěji, však co hasne krb, terč solu žhavý, chvat přirychlených kroků kreslí, chřest písku pěje cesty pod patou hodinu pozdní. Dětí sbor se s dnem loučí jak s mladostí, ač západ sol jen teprv persifluje a zříš v bok pruh zlata zrudlý kupy ozařuje sena a jiskry deštěm v zor zaslní z něho. Ó ještě vůně a paprsků dósu! Však není svitů víc a motýl srdce v roznět o pancíř ňader, jak v sklo, marně bije. Je jako ciferník, jenž čítá vteřiny v napjetí, zor mní více vystihnout, však v obzor vzdálený jen poutníka stín hlubý stihá. S touhou jest to tak, jak s myslitele snahou, contemplací. Kol slunce gnose víří, vše mu málo vhod, však v konec vrávorá, sklon tance hrdých pós. V sled místo jasu zlata zří, mře, zbývá – červený bod.
Básně v knize Překřičený hlas:
  1. PROLOG.
  2. POHÁDKA DOBRA, PRAVDY A KRÁSY.
  3. POD BABELEM POESIE.
  4. PEGAS MEDITUJE.
  5. REVOLUCE.
  6. STÍN.
  7. PÓSA.
  8. KROK PLŽÍ.
  9. VYSOKÁ MLÁDEŽ.
  10. NA KOLEJ PROPHANOSTI.
  11. PŘEROZENÍ.
  12. PTÁK.
  13. CICADA.
  14. ZLATÉ KLÍČE.
  15. VĚČNÉ DRAMA.
  16. PÍSMENO L.
  17. PROČ’S MNE VOLAL?...
  18. ALEJ.
  19. ČERVENÝ BOD.
  20. MODEL PRO PÍSEŇ.
  21. SOTTO VOCE.
  22. STRÓPHY O LÁSKY NEVINNOSTI.
  23. FRASEUŘI.
  24. OPICE.
  25. DŮVOD.
  26. RADA.
  27. BYL MUDŘEC STARÝ...
  28. KDE JINÝ SLOUPEM...