STRÓPHY O LÁSKY NEVINNOSTI.

STRÓPHY O LÁSKY NEVINNOSTI.
Je lichotivé jako ženy hlas a sladké, sdělování v šeru tiché. A pluje motýl jak, jak seraf krás a láska nevinnosti novězrozená. I vzpomínám, jak po pěšinách srdce mé chodívalo, plulo k milence, za vlahých soumraků, jak ve zrcadle podobných, po stezkách vlídných a blaživých. Však zaváty jsou teď a znikly v pýru, list rezavý i žlutý v ně se snesl. Toulat se nemůž’ srdce roztoužené, ni křepčit tanec něhy bachický. Však naděj živí, kývá, vzpřimuje, že van je učeše, chvost zamete Pana a satira, ať radost v průvod, tah láska jimi v capriol můž’ spět. Ve spěchu okřídleném zniknou v hřbet, tvůj zažehná rmut nebi vzácný smích a stesku hradby všechny odnese a rozluky glób slzy osuší. A trouver rozplá tvůj, vše spije písní, jak vůně zátopa vše ovane. I sebe nardem Psyché opojí, pro sebe žas, sebou se zaholedbá. A tóny rozsije, co pelem, prachem třísní zas Venus lilie. Však erotik mnohý by za námi žďál v chýži himeronahimerona, já dím, se nestaň prv, až mistr slohy po pouti prašné omyje mu nohy. Neb s loutnou Éra, umem jeho prv nic společného, s něhy hodem mít v rub nemůž’. Neb zrobena v původ, by ženě lichotila, v její hold a čest vždy znovu struny vzpjala, naladila. Pych její nemůž’ znesvěcen být, zlehčen. Je jiných qualit Éra zápolení v doméně krásy. Řád je v jeho shonu. A proto v jeho stopu mníš-li v snažení, v před milky zrak ať též ti okazuje. Na srdce pěšinách. Ve výspě ticha. A v šeru, v němž je sladké sdělování...