MALINKÉ LUIZE
1
Ach bože, bože, dívčinky,
vždyť srdce není kámen! –
dvě znám já milé sestřinky
a jsem už celý zmámen.
Já včera spatřil Anninku
a věrnost jsem jí slíbil,
a dnes? – dnes vidím Luizinku
a vidím, že jsem chybil.
2
To mladé krásné oko
tak hloupě na svět hledí,
že je v něm mnoho lidí
a ti že mnoho vědí;
a na dnu oka duše
už sotva strachem dýše,
[9]
že v čistou blánku oka
svět zlou svou moudrost píše.
3
To oko krásné, hloupé,
ty rtíky ještě skoupé,
ty tváře sametové,
nedávno zoubky nové,
ty všechny maličkosti
jsou velkými viníky, –
nás velké moudré mění
ve hloupé trpaslíky.
[10]
*