NA HROBĚ OTCOVĚ
Po letech jsem se vrátil sem,
po mnohých cestách bludných,
po pohřbu ideálů všech
a snů svých mladě cudných.
A zde na chudém místě tom,
na otce mého hrobě
mně náhle je, jak hřích by spad’,
jak bych byl bílé robě.
A stojím s rukou sepjatou
a chvějícíma rtoma,
v tom cizím světě blud a chlad –
zde v teple jsem a doma!
[25]
Tyto neznámé dosud a knižně nevydané verše z pozůstalosti JANA NERUDY, uložené v Národním museu a doplněné o nově nalezenou Báseň subjektivní, otištěnou v Humoristických listech 1863 s pseudonymem Prokop Zápolský, zredigoval pro tuto editio princeps dr. Miloslav Novotný. Rytinami a kresbami je doprovodil Jan Konůpek a vysázel, vytiskl a v 75 výtiscích vydal Jaroslav Picka v Praze 1937.
E: mk; 2004
[29]