Ach, jakž by srdce naše nezmoudřilo,

Jan Neruda

Ach, jakž by srdce naše nezmoudřilo, Ach, jakž by srdce naše nezmoudřilo,
 když svět v ně tolik vlívá moudrosti, a každý přítel, láska, každý známý z něj částku hlouposti zas vyhostí. A když už nejvíc blahé moudrosti se v srdce shlukne, buď zponenáhla pak se umoří, buď náhle pukne. [17]
Básně v knize Sešit veršů lyrických z pozůstalosti:
  1. MALINKÉ LUIZE
  2. To velké staré slunce
  3. LÁSKA RŮŽE
  4. Ač nevíš nic o lásce mé,
  5. RŮŽE
  6. Z PÍSNÍ O SRDCI
  7. Z CYKLU PARODIE
  8. Ach, jakž by srdce naše nezmoudřilo,
  9. BÁSEŇ SUBJEKTIVNÍ
  10. Z CYKLU MNICH
  11. MILADĚ A ZDENCE ČELAKOVSKÉ
  12. MILADĚ ČELAKOVSKÉ
  13. Z POZDNÍ MOUDROSTI
  14. NA HROBĚ OTCOVĚ