JARNÍ APOSTROFA SLUNCE

JARNÍ APOSTROFA SLUNCE
Ty zlatá mystérie v hloubi azurového nebe, ty květe paprsků, jejž sám Pan zalévá a hřeje, slunce, slunce! Kolikrát jsem ti na pospas vydal celičké tělo! Kolikrát jsem tobě vstříc rozepjal svou náruč, nahý a odevzdaný! Zlatovlasý barbare, jehož bratři v nekonečnosti sídlí! Krásný a silný a život dávající hvězdám i lidem! Slunce mechu, trávy, keřů, stromů! Slunce hmyzů, hadů, ptáků, šelem! Slunce člověka! Slunce skal a horstev, slunce řek a moří! Slunce krásných srdcí, slunce pyšných duší! Otče! Příteli!... Zas kštici svou rozetřásl jsi v našem vzduchu a k naší hemisféře svůj zářící úsměv kloníš. Všecka poupata chvějí se očekáváním a naše duše zas podobnější jsou tobě. Je přichystána nevěsta přijati svého chotě. A naše srdce jsou dokořán a naše duše jsou lačné: přijď, slunce, hřát, přijď, slunce, oplozovat... Ale, slunce, ty, které jsi všemohoucí, že plýtváš životem jak tvůrce hvězdami a že i drtíš, pálíš, sžeháš, tvrdé a neúprosné: 205 proč dopouštíš, ty svatý umělče, by básník ničemný o tobě zpíval chytlavému davu, jenž pro tu píseň zapomíná záští, o tobě zpíval mocným marnivého světa za almužnu, jež nikdy nevyváží krásy, za úsměv blahosklonný; proč dopouštíš, ty horká vůně velkých převratů, by drzý šarlatán, jenž výdělek si cení, ta slova, která doprovázels písní lidské krve, jen v ohňostroji různých variací házel a děti jedné planety štval pro hroudu země; proč dopouštíš, by, vyhřívána tebou, chráněná kasta všechno mohla koupit, za tak málo chleba koupit čest i talent, beztrestně koupit básníka i koupit filosofa... Proč dopouštíš, proč nevidíš ten velký zápas všude, proč nemáš slitování s nejlepšími země? Teď přicházíš k nám opět zažehnout barvy a vůně, však jen se rozhlédni: vše je zde zneuctěno, tvým zlatým majestátem kdekterá se chvástají ústa hlupáků, ničemů, paskvilů na děti slunce. Oh, jestli nesmíš drtit tu hanbu člověčenstva a jestli nesmíš zhasnout nad propastí té bídy, vlej aspoň více žáru do krve vyvolených, vlej síly více do svalů, jež ve slavný jdou zápas, vlej sílu, vlej sílu do duší, jež doufají ještě, stvořené pro tvou říši. 206 Všecka poupata chvějí se očekáváním a naše srdce jsou dokořán a naše duše jsou lačné: přijď, slunce, hřát, přijď, slunce, oplozovat, svaté, svaté, svaté! 207