SALOME

SALOME
Tanči! Až žhoucí vlny tvého zardělého vlasu hodovní síní rozlejí svou vůni, ať radost jejich dráždivého jasu, jak hříšné světlo hvězd a novoluní, u krále, knížat, ba i u otroků chuť vzbudí vášnivou po číších plamenného moku, po číších vína, po číších rtů, po mladých ženách v rozkvětu. Tanči! Ať poskoky ňader pyšných, že zvítězí vždycky, zhypnotizují pohledy, v nichž těkavou nejistotu rozlila proroků slova, tak málo znějící lidsky, hrobová, smutná až k smrti, tak smutná, že ve hrudi drtí kořání síly a pýchy a květ jeho – radost. Tanči! Dej vyrůst nad koberců barvami zašlými bílému zázraku těla jak bizarní květině s tvary vzácnými, jež stále je nová a skvělá s tisícem vděků, s tisícem tvarů, s tisícem milostných vášnivých darů vždy jiná. Tanči! Svůj osud čeká v tmách sklepení stařecká hlava. 209 Tanči! V ty zraky nesmí již vniknout slunce ohnivá sláva. Tanči! Až krev se rozpění v mužích a vůně poteče síní, v tmách sklepení umlknou ústa, jež ze hříchu viní, na zlaté míse ti přinesou hlavu starce. A to bude odměna tvá: Tvé tělo nahé, ňadra mladistvá, svatozář vlasu, oka propastnou hloub té asketické hlavy zraky vyčítavé, než obrátí se v sloup, naposled zachytí v sebe a nevrátí nikdy více, nesouce tvoji mladost, tvou krásu, tvé štěstí a rozkoš, která tak mohla jen v tobě kvésti, nesouce obraz ženy, bílý a rozechvěný, na věčnost. Tanči! 210