JSEM TEN, JENŽ LAČNÍ

Stanislav Kostka Neumann

JSEM TEN, JENŽ LAČNÍ
A vyslyšel můj hlas pán poznání a vyslyšel můj hlas v tmě pláčem prosycené, že bylo to jak pohádka, když v městě slunce se naklání v posledním krvavém zaplání, pohádka o dvou duších v samotě roztoužené, když sladký večer zpívá a ochotná srdce se chvějí. Na kříži ramen našich, jež se rozpínala a k objetí zvala, bůh křesťanů znova umíral v soumraku chvíle, když já k ní děl: A ty bys nezanesla minulost do závějí? A nevěříš, neuvěříš vlastního srdce síle? – A byl to zápas tichý, ale krutý, v němž mlčky za rozpálené drželi jsme se ruce, v bolestné muce, šleháni minulostí jak do běla žhavými pruty, a ze všech propastí otevřených vyčítavé přepadaly nás stíny, abychom znova trpěli za vlastní hříchy, mstící se hříchy, znova za cizí viny. A fantóm života, jejž za sebou máme, nesmírná tíha toho, co víme a známe, dolehla na duše zmučené, ohýbajíc nás k zemi, a skepse syčela doprovod, syčela o tom, že prokletý rod, náš rod navěky bez cíle zaslíbeného se potácí pekly všemi, náš rod nevykoupený Evy, která všecko chce znáti, a Evy, která nakonec všecko poznati musí. 218 Byla to bouře. Taková bouře nejvyšší sosny sklátí, nejvyšší požáry zdusí, a jen ta srdce lidská, tisíckrát zklamaná, tisíckrát zhnusená, veliká srdce lidská vždy znova nadějí vylákaná rozněcují se a bijí vstříc tropickým ostrovům v ledovém moři, vstříc tónům, jež výskají, vstříc barvám, jež hoří, vstříc nové symfonii. A vyslyšel můj hlas pán poznání v tom večeru sladkém, jenž zpíval, a sněhem minulost zavál a nad sněhem zelení kýval, v strom proměněn, v jablka, po jichž chuti lačněla naše ústa, horečná, dychtivá naše ústa nikdy nenasycená. A bylo vše, jak jsem to snil: Znova se zrodila žena, duše se vzpřímily k radostem a propast se zavřela pustá, byla to pohádka, když v městě slunce se naklání v posledním krvavém zaplání, pohádka o dvou duších v samotě roztoužené, když sladký večer zpívá a ochotná srdce se chvějí. Dnes, kdy je vše již jiné, kdy nové bouře přešly a sněhy sešly a pro mou lačnost nová se jablka smějí, jsem ten, jenž nelituje, jsem ten, jenž vděčen pánu za každou bolest-radost, dvojici požehnanou, za každou děsivou noc, jež vede k sladkému ránu, za muka, jež v radostech číhají, za radost, jež z muk se rodí. Duše i tělo touhou mi vzlykají, po tvrdé zemi lačny chodí, jsem ten, jenž tisíckrát nasycen tisíckrát znova lační. – 219 Ó pane poznání a lačnosti a touhy, jež nasyceny, zhnuseny, znova se vzpínají v lidech, ó pane skepse a nadějí: mně nejlépe v tvé závěji, já zalíbení nenašel v nebeských klidech, jež k potěše nevinným snům tvůj antipod, bůh, prý přichystal budoucím andělům. 220
Básně v knize Básně 1 (in Spisy Stanislava K. Neumanna, svazek 1):
  1. PRVNÍ DEN
  2. VZPOMÍNKY
  3. VĚZŇOVÉ NA PROCHÁZCE
  4. SMUTEK
  5. VEČER
  6. POČÁTEK ROMÁNU
  7. PES
  8. SVÉ MATEŘI
  9. MELODRAM
  10. VŮNĚ DOPISU
  11. ÚTRPNOST CYNTHIE
  12. TEPLÉ STISKNUTÍ
  13. NEPŘIŠLA...
  14. V ZIMNÍ NOCI
  15. ŠTĚDRÝ VEČER 1893
  16. ***   Ze psího vína rudé do krvava
  17. NÁVRAT
  18. ZAPADLOU ČTVRTÍ
  19. ***   Kout s rudou pohovkou v moderní kavárně.
  20. LEDNOVÉ VEČERY
  21. ŠTĚSTÍ
  22. PROTESTY
  23. PÍSEŇ
  24. CHUDÁ HOLKA
  25. PROMENÁDY
  26. ADAGIO
  27. RONDÓ
  28. POHŘEB
  29. CHLADNÉ DNI
  30. ČTRNÁCTE RISPETŮ
  31. NÁLADA Z PODLETNÍHO JITRA
  32. PO NÁVŠTĚVĚ
  33. SLOKY
  34. VÝLETNÍCI SE VRACÍ
  35. MOTÝLI
  36. PŘIPOZDÍVÁ SE...
  37. VLAK
  38. PROFILY Z PROTĚJŠKA
  39. OBLAKA
  40. FADESA DNŮ
  41. TÉ, KTERÁ DOMA TRPÍ
  42. VÁŠEŇ
  43. ODCHOD VLAŠŤOVEK
  44. OPUŠTĚNÍ
  45. NOSTALGIE
  46. HOUBY
  47. PÍSEŇ
  48. ČÍŠE
  49. OD LESŮ PLOVOU HEJNA VRAN...
  50. RISPET
  51. ZIMNÍ RÁNO
  52. RISPET
  53. ČISTÁ CHVÍLE
  54. ZIMNÍ MELANCHOLIE
  55. POSLEDNÍ DNY
  56. SLOKY KONEČNÉ
  57. VÁM, PYŠNÍ...!
  58. I   MLÁDÍ
  59. II   Zaťaté pěstě k nebesům. Pláče a nářky. Zvony na poplach znící.
  60. III   SOCIETO...!
  61. IV   MORÁLKA DAVU
  62. V   Veselá společnost. Víno, zpěv, holky...
  63. VI   ZHNUSENÍ
  64. VII   HETÉRY
  65. VIII   Poslední valčík. Jede se nocí. Zas jeden ples. A zas vše marno.
  66. IX   Jsem drsný Faun lesů, mučený vášní a vztekem,
  67. X   Řev hmoty, jež věkům vstříc kypí pravěká
  68. XI   Co prsti zahřáté máš asi pod prsů růžovou vlnou,
  69. XII   Tisíckrát žel! Kdyby starý Řím nás obléval svým davem
  70. XIII   MÚZA
  71. XIV   Lidičky starostliví,
  72. XV   Ty stěny smutné a uposlouchané!
  73. XVI   MRTVÉ PŘÁTELSTVÍ
  74. XVII   Má vášeň tak šílené tóny a jejím dechem již mnohý puk zvon...
  75. XVIII   Cel žalářních tíseň nám seděla v šíji, a tak jsme jeli,
  76. XIX   Ta hořkost černých nocí, kam oko se vpíjí zas a zas,
  77. XX   Oh, vlasti má, ty můj sne a lásko má horoucí, buď pozdravena
  78. PÍSEŇ NENÁRODNÍ
  79. NAD POSLEDNÍ MRTVOU V RODINNÉ HROBCE
  80. SVATÉ POKUŠENÍ
  81. LETNÍ DNY
  82. NA LIANU DE POUGY
  83. ŽEL MI TĚ PO LETECH JEŠTĚ...
  84. DO TICHA VAŠEHO SRDCE...
  85. ODEŠLA
  86. DEMASKOVANÍ
  87. DE PROFUNDIS
  88. PÍSEŇ POSLEDNÍ EROTIKY
  89. TO BUDE...
  90. Z NEZNÁMA TĚ VOLÁM
  91. Ráno bylo vlhké, vyšel jsem do mlhy, podzimek počínal právě.
  92. GLOSA IRONICKÁ
  93. UMĚNÍ,
  94. AVE, SATAN
  95. VYPUČEL JSEM NAD BAHNA...
  96. AD TE CLAMAMUS EXULES FILII EVAE –
  97. CIZINEC
  98. PÍSEŇ
  99. UMŘELO SRDCE
  100. BLASFEMICKÉ AVE
  101. MAJÁKY
  102. PÍSEŇ ZOUFALÉ NOCI
  103. VE VĚZENÍ
  104. GLOSY K ŽIVOTU A UMĚNÍ
  105. SONET
  106. SEXUS
  107. PETRUS DIACONUS
  108. PRINCEZNĚ ***
  109. NEMUSÍŠ, EVO, BÝT ŽÁRLIVOU...
  110. JE SVÁTEK LUNY...
  111. DROBNÍ HMYZOVÉ NOCI...
  112. AVE, NERO!
  113. SEN SPÍCÍCH PANEN OPUSTIL MÁ LUKA...
  114. SETKÁNÍ
  115. TY, JENŽ JSI BLEDÝ ADÓNIS...
  116. MEDITACE
  117. CREDO
  118. ŠIROKÝMI PROUDY HORKÁ FADESA LÉTA...
  119. HYMNUS NUDĚ
  120. ŽEBRÁK DUŠÍ
  121. TADY LEŽÍM S RUKAMA ROZEPJATÝMA...
  122. SEN O ZÁSTUPU ZOUFAJÍCÍCH
  123. VE JMÉNU ONOHO, JENŽ PROSTORY A ROZLET DAL DUŠI...
  124. JARNÍ APOSTROFA SLUNCE
  125. O MÉ LÁSCE
  126. SALOME
  127. PÍSEŇ
  128. HLEMÝŽDI
  129. PROKLETÁ KŘÍDLA
  130. NÁMOŘNICKÁ PÍSNIČKA
  131. MODLITBA ZA ZEMŘELOU
  132. JSEM TEN, JENŽ LAČNÍ
  133. PÍSNĚ SMUTNÉ EROTIKY
  134. VÝSTRAHA
  135. SLYŠÍŠ TU PÍSEŇ
  136. NIC NEDALI TI DO SVĚTA
  137. JEN TROCHU TOHO POSLEDNÍHO ŽÁRU
  138. DOHRÁNO A DOZPÍVÁNO
  139. K. R.
  140. SBOHEM TANEČNICE
  141. MÁ VENUS
  142. NÁMOŘNICKÁ PÍSNIČKA
  143. PÍSEŇ
  144. MÉ DOUPĚ MI ZARŮSTÁ PAVUČINAMI
  145. PÍSEŇ PRO MOU DCERKU
  146. NAŠE ZBRAŇ
  147. TRAGICKÉ ZJEVENÍ
  148. STRÁŇ CHUDÝCH LÁSEK
  149. MISTŘE JENE, TEOLOGU...
  150. POPRAVA
  151. JARNÍ RYTMY
  152. NÁVRAT
  153. SLOKY
  154. EPIGRAF PAULU VERLAINOVI
  155. IMPROVIZACE PROTESTU
  156. KAKTUSOVÝ KVĚT
  157. NA STARÝ KLEN
  158. PÍSEŇ KRÁLOVSKÁ
  159. OSTROVY
  160. HOREČKA DRNKÁ...
  161. VYHASLÉ SOPKY V ÚZEMÍ SLADKÉ KRÁLOVNY
  162. CHCI TAKÉ SLUNÍČKO A RADOST ŽIVOTA...!
  163. SPLÍN
  164. APOSTROFA
  165. PÍSEŇ VÍTĚZNÁ
  166. TO BUDE VĚŘÍCÍCH SVÁTEK RADOSTNÝ...
  167. APOSTROFA k 13. prosinci 1899
  168. VOLNÝMI RYTMY
  169. TĚM V TMÁCH!
  170. PÍSEK Z ARÉNY UMĚNÍ A ŽIVOTA
  171. JSOU U NÁS RACI...
  172. K. S.
  173. PŘIKLOŇ SE VŽDY NAPRAVO...
  174. HROM A PEKLO!
  175. HYACINTY
  176. ARNOLD BÖCKLIN
  177. STOPY