7.   Pohlaví, srdce, mozek a svaly

Stanislav Kostka Neumann

Pohlaví, srdce, mozek a svaly šněrují mladí básníci; jak nevěstky, jež málo spaly, potácejí se ulicí. V prosách se blábolí pro nic a za nic, z veršů jsou dřevěné nálady: jakoby odněkud z posledních stanic styl brali a slova a nápady. Já vždycky si vzpomenu na ty klece, jež z lupenky pilkou se řezají: v ně nevkus nepouští vzduchu ni slunce, ptáci v nich za pár dní scípají.

Patří do shluku

vlak, nádraží, kolejnice, kupé, stanice, kolej, rychlík, vagón, tunel, hvizd

181. báseň z celkových 461

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. MÍR A VOJNA. (František Odvalil)
  2. TMA, ZLÁ TO TMA... (Louis Křikava)
  3. LISTOPAD (Jiří Mahen)
  4. XVIII. ZAVÍRÁM KNIHU... (Jaroslav Vrchlický)
  5. Podzimní dni. (Bohuslav Květ)
  6. Co slyším doma. (Antonín Klášterský)
  7. V RODNÉM MĚSTĚ. (Antonín Klášterský)
  8. Cestou. (Jaroslav Vrchlický)
  9. Zimní krajina. (Jaroslav Vrchlický)
  10. Pták ubohý se krátkým ozval tikem, ( H. Uden)