MYTHUS

Jan Opolský

Lidem mythus milujícím za to míti sluší, že jest nadán každý kámen skrytou vlastní duší od nikoho nezbádanou, pouze v snění čirém uvedenou v kontakt pevný s celým všehomírem. Lidé mythus milující vidí též a cítí v každém stromu zpodobněné těžké lidské žití od počátku do skončení, od kolébky k rovu ve stu různých metamorfos duši tuto znovu. Lidé mythus milující zrozeni jsou k tomu, mračné báje komponovat ze šelestu stromů, poslouchati se vznícením hukot lesem hnaný, rozléhavá preludia hraná na varhany. Lidé mythus milující mohou v chladném mechu slyšet k zemi přichýleni ohlas vlastních vzdechů, který se zdá od pravěků naplňovat zemi. Za jedno jest srdce země s tvory svými všemi.

Patří do shluku

tklivý, tón, teskný, zvuk, píseň, žalný, struna, vzdech, lkát, lkání

589. báseň z celkových 697

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. VZDECH UMĚLCE. (Zikmund Winter)
  2. Starodávný motiv. (Emanuel z Čenkova)
  3. PÍSEŇ. (Antonín Klášterský)
  4. 51. Mocnost vůle. (Jan Slavomír Tomíček)
  5. První májový déšť. (Augustin Eugen Mužík)
  6. SPOUTÁNI. (Jaroslav Vrchlický)
  7. V lese. (Ladislav Quis)
  8. Mezi květy. (Hanuš Věnceslav Tůma)
  9. Po klekání. (Hanuš Věnceslav Tůma)
  10. PO ÚČINCÍCH JEDU (Jan Opolský)