VNITŘNÍ POCHODEŇ

Arnošt Procházka

Mne v kruhu letních dní, zářivě palčivém, jen paží mrtvolnou samota svírá: jež měla býti mi žehnaným osudem, má láska, vidmem již duhovým zmírá, zlých hodin žalný sled, letmá hra dobrých chvil. Sám stojím, bez přátel, za zkoušky padlých, jsem marný rozsévač, který vždy v skálu sil, je hlas můj neslyšán, listů šum zvadlých. Jak dychtím, nezraje v nebesky živný plod mně dosud dílo mé, zbožně jež tvořím, vím, kterak šalebný každý je žití svod: – přec’ touhou nezmarnou všecek já hořím, věčně já hořím!...

Patří do shluku

viditelný, mystický, tajemný, tajemství, vegetace, tisíciletí, mlčení, magický, závrať, agonie

764. báseň z celkových 1655

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. ŠEST BÁSNÍ Z NEDOPSANÉHO ROMÁNU. (Božena Benešová)
  2. PLANOUCÍ TVÁŘ (Rudolf Medek)
  3. Bouquety podzimní. (Otto Gulon)
  4. TISÍCE SRDCÍ PĚLO V SRDCI TVÉM (Otokar Březina)
  5. Písně svatební. (Milan Fučík)
  6. ÚSMĚV ŽIVOTA. (Otokar Březina)
  7. PROLOG. (Zikmund Winter)
  8. Podzimní večer. (František Taufer)
  9. Vzpomínka. (Otokar Březina)
  10. XXXI. Po dnech rozkoše, má drahá, (František Ladislav Čelakovský)