SLEPÝ STAŘEČEK.

František Serafínský Procházka

Vodil jsem jeho a on mne lipovou cestou v chládku, on na konci byl svého dne, a já zas na počátku. Za ruce jsme se drželi, dvě děti, osiřelí, v korunách stromů hučely nedělní píseň včely. A západ žhavící se rděl, děd v nedočkavé touze se mrtvým zrakem zahleděl v ten požár nebes dlouze. Zor zahořel mu upřený, a jakby pil tu záři a prožehnout chtěl plameny tmu strašnou svého stáří. Mne zvábil modrý motýlek a jahodina zralá a výtrysk žlutých světýlek, jež lecha travou stlala. A nemohl jsem chápati, proč dívá se děd vznícen a zapadá jak v závrati v ten řeřavící jícen, že zalit vnitřní blahostí s cev usmířeným tepem si nesl světlo věčnosti ztad ve svém zraku slepém.

Patří do shluku

viditelný, mystický, tajemný, tajemství, vegetace, tisíciletí, mlčení, magický, závrať, agonie

1498. báseň z celkových 1655

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Den výroční. (Otokar Březina)
  2. ROZBITÁ VÁSA. (Louis Křikava)
  3. ŽIVLOVÉ DUŠÍ (František Odvalil)
  4. Já hrála Chopina... (Růžena Jesenská)
  5. Svítání na západě. (Otokar Březina)
  6. IV. Ó, Pane můj silný a mlčelivý! (Karel Hlaváček)
  7. OKNO. (Sigismund Bouška)
  8. Zimní procházky. (Jaroslav Vrchlický)
  9. Vypučel jsem nad bahna... (Stanislav Kostka Neumann)
  10. Pod skalním lomem. (Eliška Krásnohorská)