VI. Honza u sedláka.
Honza dost již světem toulek měl,
k sedlákovi chutě sloužit šel.
Za pět dělal, za pět také jed’.
Hospodář si výská,
selka si však stýská:
,Kozel ho k nám ved’!‘
Sedlák, jak ho žena nabádá,
kruté věci Janku ukládá:
Buk má zvrátit z dřeva sekerou.
Honza napjal údy,
vytrh’ obra z půdy,
v dvůr nes’ kořisť svou.
Sedlák s ženou rady nevědí.
Honza musí v brloh medvědí,
aby přines’ sladký lesní med.
Medvěd se naň řítí,
Honza jej však chytí,
s tím se vrací zpět.
Teď je zle. Co s Honzou počíti?
V studeň lézt má a ji čistiti.
Za ním sedlák mlýnský kámen vrh’.
Honza zpět se souká,
běhoun v ruce, brouká:
„Kdo vám prsten strh’?“
Sedlák strach má z Honzy oráče.
„Kam,“ se ptá ten, „nyní, sedláče?
Nechci věru zdarma jísti zde!“
»Jdi si k čertu třeba!«
„Selko, pecen chleba –“
Honza dí a k čertu jde.
[15]