XIII. Jak se dostal Honza do nebe. Umřel náš Honza. Na vše stranyzvoní jemu slavné hrany;se zvuky zvonů ze světaku nebi duše zalétá.Nebeskou bránu Petr střeží,otvírá ji jenom s těží.,Kdo jsi a odkud?‘ – „Honza z Čech“. –,Hlupáku, chuť si zajít nech!‘Honza – ten necek’; jen se mračí,ku bráně se vzdorně tlačí.S hřmotem brž Němec žádá vstup.Puštěn hned. S ním tam Honza hup’.Halenu svoji hodil na zem,postavil se na ni rázem.Marně jej Petr vyháněl.„Na svém já stojím!“ Honza děl.Na Čecha horlí Petr Kristu.,„Nech,‘“ dí Pán, ,„má právo k místu:dobyl si říši nebeskou.‘“*)_______*) K náležitému zakončení našeho cyklu opakováno zde ze slavnostního listu „Národ sobě“.E: js; 2002[27]