Sluníčko.

Josef Václav Sládek

Sluníčko.
Sluníčko-víčko rozmilý broučku, co jsme se tě nahonili na tom paloučku! Od stébla k stéblu jen jsi se kmitlo, nerado, nerado, přec jsi se chytlo, Sluníčko-víčko! A teď tě máme, ty broučku malý, kropený jak makovička, jak šípek zralý! Jak se ti líbí zde v teplé dlani? 11 Aj, děláš, jakobys nežilo ani, Sluníčko-víčko! Nožičky ztuhlé, křidélka k sobě, nelíbí se tedy u nás? pomůžem tobě! Otevřem ruku, zlehounka, tiše, – už krovky nazvedáš, chce se ti výše, Sluníčko-víčko? Po dlani vzhůru a po malíčku: tam se tedy pozachtělo Sluníčku-víčku? Po dlani vzhůru na prstu špičku: zastýskalo, zastýskalo se po sluníčku, Sluníčku-víčku? 12 Nuž, tedy leť si, ty broučku malý, jako rudá jiskra letí v nebeskou dáli. – A my se budem za tebou dívat, za tebou dívat, o tobě zpívat, Sluníčko-víčko! 13