Smutno.

Josef Václav Sládek

Smutno.
Nevím, co mi tak smutno, co mi tak teskno dnes, venku je mlhavo, rmutno, – pták v kleci sotva hles’. On se mnou z okna se dívá, do sadu dívá se ven; tam list se po listu schvívá a holý se klátí kmen. Kmen holý větrem se klátí, a pustý je celý sad a mlhou a jíním jej šatí ten měsíc Listopad. 41 Co, ptáku, hledíš tak rmutno? tys přece neztratil nic; však, když je člověku smutno, ten ztratil o mnoho víc. – Tví druzi vrátí se, – blahá vesna zas přinese květ, – ale má matička drahá z hrobu se nevrátí zpět. 42