Oblaka.
Po nebi plují oblaka
růžová, zlatá a šedá,
toť zrovna jak sbor andělů,
když křídla k nebesům zvedá.
Po nebi plují vysoko
a jeden za druhým táhne,
kde v suchopáru jaký květ,
on jistě za nimi práhne.
Oblaka plují vysoko,
však líto jim květu, jak vadne,
a do kalíšku květiny
dešťová krůpěje padne.
43
My děti jsme jak ty květiny
a věříme, že je to snáze,
když anděl Boží zastaví
u nás na té své dráze.
On letí vysoko nad zemí
a k lidem dívá se dolů,
kdo vesel, s tím se raduje,
a zapláče s tím, kdo v bolu.
A jest-li ti teskno, dítě mé,
jen modli se, vroucně se modli:
jak letí anděl přes tu zem,
on jistě u tebe prodlí!
44