KRÁSKA

Antonín Sova

Po pohřbu matky, hned, když osiřela, u příbuzných svých našla slitování, jí paní bledá stírala trud s čela a přísný muž též pohladil ji dlaní. A brzy v poměr rodiny se vžila, a postřehla, tu lásky není žádné, ta vlídnost paní vždy ji rozrušila a oči muže pichlavé a chladné! Cos v duši hřmělo jí hned v hlasů steru, ten poměr nerovný jak se jí hnusil, jak vzduch ten v síní teplém pološeru svou vůní hroznou rdousil ji a dusil. A slzy velké kanuly jí s lící, když často hrozbou končil den a hádkou, a děcka pláč zněl v nářek zmírající a v prosbu ženy tajemnou a sladkou. Tu jako jed vše přešlo v její duši, ta nedůvěra v lásku, štěstí, v žití, a hrdost jakás, kterou sotva tuší, z těch očí hlubokých a šedých svítí. Jak v bařině květ, když svůj kalich kloní a hoří, voní jarní doubravinou: byl čas, by někdo ruku vztáhl po ní, než uvadne a zmizí pod bařinou!

Patří do shluku

podzim, jeseň, podzimní, vzpomínka, listí, teskný, smutek, zašlý, zapadlý, chlad

1335. báseň z celkových 1353

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. BEZ LÁSKY. (Antonín Klášterský)
  2. KONEC (Josef Holý)
  3. VZPOMÍNKA NA MATKU. (Augustin Eugen Mužík)
  4. NAŠÍ RODINĚ (Miloš Červinka)
  5. I. Své čelo mi do okna vtlačila (Jan Neruda)
  6. Vzpomínka na matku. (Adolf Brabec)
  7. Smutno... (Jan Evangelista Nečas)
  8. LÍPA. (Emanuel z Čenkova)
  9. HROBY POD SNĚHEM. (Emanuel z Čenkova)
  10. MATCE. (Adolf Brabec)