BALADA HORSKÁ

Antonín Sova

Jen jeden zhýčkán, bohatý vylétne z chladných hor, ten, na nějž celý život svůj se shrbený dřel tvor a stavů věčně žalující rozhovor. Ten jeden od svých dětských let křtěn vzduchem ciziny stává se lidu tribunem, odlišný, jediný, – ostatní jsou jen horská klec, v své jatá vidiny. Ostatní drobných políček jsou nízká úroda, nepřebraného máku hrst, jejž třídí náhoda, svou tvrdou pravicí nejchudší jsou z národa. To hor je trpké ovoce, jež dlouho nezraje, tu prapor ducha usíná, odbojně nevlaje, neb život těžký je, zem horská přísná je. A mezi slavným jedincem a množstvím bez jména je celá propast životů vyžitých, jinak stvořená a mnohdy ani travička tam nevypučí zelená.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

klas, klasa, lán, žeň, pluh, brázda, obilí, zrno, stodola, žnec

718. báseň z celkových 1025

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Krajina. (Antonín Klášterský)
  2. Pravá vlast. (Jaroslav Vrchlický)
  3. SLOUŽIT. (J. B. Polom)
  4. Vůl. (Augustin Eugen Mužík)
  5. SLUNCE A MĚSÍC (Jan Neruda)
  6. I. Nic živého, ni pták, jenž větev chudou (Augustin Eugen Mužík)
  7. Horská fara. (Rudolf Pokorný)
  8. Na Krasu. (Růžena Jesenská)
  9. Horal. (Adolf Heyduk)
  10. Pole chudých. (Augustin Eugen Mužík)