KRAJ...

Otakar Theer

Kraj ačkoli zněl echem žní, je plný hluchých tonů a světlá radost života zde v klasech dohořívá, a když se ženci vracejí za podvečerních zvonů, nikdo z nich si nápěvy lásky nezazpívá. Tu jenom já si marnivě poustevnu svoji krášlím a bengály si chystám k slavnostem sladkých roků, když hledím k sprahlým úrodám jak barva rezi zašlým, sním, jak by kraj se probudil pod rhytmem ženských kroků. Však zatím žádná nejde, by hudebním svým hlasem do temnot zvolala: Osvětli lesy! Já jsem, kterou ty očekáváš, smutný poustevníku! Tvou cellu proměním ti v žhavé výhně pekel a svědomí ti vezmu, a stvořím nové Thekel – mé polibky jsou sladčí než plody fíkovníků!

Patří do shluku

viditelný, mystický, tajemný, tajemství, vegetace, tisíciletí, mlčení, magický, závrať, agonie

618. báseň z celkových 1655

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Němé setkání. (Otokar Březina)
  2. ŠEST BÁSNÍ Z NEDOPSANÉHO ROMÁNU. (Božena Benešová)
  3. MYTHUS ŽENY (Otokar Březina)
  4. EROTICKÁ TOUHA. (Zikmund Winter)
  5. Návrat (Rudolf Medek)
  6. MÁM CHVÍLE... (Otakar Theer)
  7. Písně svatební. (Milan Fučík)
  8. Bouquety podzimní. (Otto Gulon)
  9. STROMOVÍ ŠUMÍ V NEKONEČNOU DÁLI... (Zikmund Winter)
  10. PONOCOVÁNÍ. (František Taufer)