V TVOU KORUNU, ŽIVOTE...
V tvou korunu, živote,
v tvůj smutek, ó ženo,
krvavé korály nasázím,
své bolesti věno.
5
V mém srdci z ran úrodných
ten rudý šperk vzpučel,
kmit věčnosti, jejž jste rozšlehly,
sen, příčina, účel
a tajemství bytí chví
v těch krystalech krve.
Ať na vašem čele zaplanou,
mé oběti prvé.
Tvou slávu ať zpívají,
ó živote – ženo,
i bolestnou rozkoš bytostí,
co z vás jich narozeno.
6